Od roku 1926, kdy byla založena pardubická pokusná zahrada, se zde vysazují a každoročně oceňují semenáče jiřinek československých šlechtitelů. Za čtyřicet let zde vznikla jedna z největších jiřinkářských zahrad v Československu. Cizí sortiment se tu udržuje pouze jako srovnávací materiál.

Přehled výpěstků, který dále zveřejňujeme, nemůže být úplný. Mnohá dobrá jiřinka se třeba do této zahrady nedostala, poněvadž její šlechtitel neuznal za vhodné vystoupit s ní na veřejnost. Často zde rozhodovaly i osobní záležitosti nebo obava před zcizením a konkurencí.

Ani archiv Národní jiřinkářské společnosti není za 40 let v naprostém pořádku. Měnili se funkcionáři, archiv se stěhoval, přecházel z ruky do ruky bez zvláštních specifikací a kontrol.

Pokud se týká jiřinkářských počinů doby národního obrození a nadšení let 1835 až 1847, skončilo vše úmrtím českoskalického nadšence pátera Hurdálka. Výpěstky z těchto dob byly zapomenuty a pomalu zmizely z našich zahrádek. Zbyly nám o nich jen kusé záznamy. Zásluhou žambereckého zahradníka Josefa Páchy se zachoval i seznam – ceník z roku 1884, který vydal dvojjazyčně páter Josef Hulata, farář v Pečíně u Žamberka.

Přehled výpěstků tedy není možné pokládat za kompletní, ale i přes tento nedostatek předpokládáme, že obsahuje více než 90 % jiřinek.

Pro snadnější orientaci je sestaven abecedně a nikoli tak, jak se jiřinky od šlechtitelů během let dostávaly do oběhu. Pokud rok uvedení bylo možno zjistit, uvádíme jej ihned za jménem šlechtitele. Pak následují všechna ostatní zjistitelná data, odrůda, barva, průměr květů a výška rostliny.

Některé soupisy (ovšem neúplné) byly otištěny v ročence Naše jiřinky L., která vyšla v roce 1928 v redakci chrudimského architekta Josefa Vaňka pro Národní jiřinkářskou společnost se dvěma dodatky (II. – 1931, III. – 1935).

Pokračovatelem těchto tradičních ročenek byl nadšený jiřinkář, propagátor a organizátor výstav, mnoholetý funkcionář Národní jiřinkářské společnosti Hynek Volkmer, vrchní zahradník sanatoria v Žamberku. V roce 1936 vydal Průvodce Jiráskovými jiřinkovými sady v Praze na Petříně v roce 1937 spolupracoval s dr. Cejpem na Ročence 1937 a na Almanachu českoskalických jiřinkových oslav v roce 1937 (1837 – 1937. Také Ročenka na rok 1938 a 1939, kterou připravoval opět s dr. Cejpem, byla vydána jeho zásluhou.

V době protektorátu to byl on, který pro Národní společnost pěstitelů a milovníků jiřin obstaral „zástěrku“, aby ročenky mohly vycházet alespoň ve změněné formě a formátu jako příloha Zahradnických listů. Touto kamufláží se mu podařilo vydat Naše jiřinky, a to v roce 1940 I. díl, v roce 1941 II. díl a v roce 1942 III. díl. V roce 1941 se mu ještě podařilo vydat brožuru První výstava květů v Žamberku, která je prakticky opět věnována jiřinkám.

Léta 1943 až 1945 znamenala konec vydávání ročenek, neboť se již žádným způsobem nedalo zajistit jejich vydání. Válka vrcholila a nové výpěstky jiřinek se u šlechtitelů hromadily, aniž široká veřejnost o nich věděla. Ani tradiční oceňování v Pardubicích se v této době nekonalo.

Po osvobození Československa v roce 1945 vydává Hynek Volkmer Naše jiřinky 1943 – 1945 jako první porevoluční Ročenku Společnosti československých jiřinkářů. Další ročenka vyšla ještě v roce 1949.

Ze všech těchto pramenů, které jsme chronologicky uvedli, čerpali jsme při sestavování přehledu československých jiřinek, který dále uvádíme. Soupis je rozdělen na dva oddíly: první je věnován československým jiřinkám do roku 1945 a druhý od roku 1945 do roku 1965.

A

B

C

Č

D

E

F

G

H

CH

I

J

K

L

M

N

O

P

R

S

Š

T

U

V

Z

Ž