Málokterá květina je tak rozšířena a oblíbena jako jiřinka, nazývající se právem královnou zahrad pozdního léta. Snad žádná z květin neposkytuje tak velké bohatství nejrůznějších barev a tvarů květů. Na její popularitě se podílí jak poměrně snadné pěstování, tak i dlouhé období kvetení. Zvláště tam, kde lze vysázet předpěstované narašené hlízy nebo dobře urostlé rostliny z časného množení řízkováním, dokáže dobré ošetření a krásný podzim s pozdním příchodem mrazíků vykouzlit v zahradě na dlouho dobu nádheru květů barvy bílé až téměř černé, velikosti trpasličí až obří (květy kaktusovek a dekoračních jiřin), tvaru připomínajícího astry, chryzantémy, lekníny, ba i pivoňky. Pouze vůně a modrá barva těmto kráskám chybějí.

Odrůdy s drobnými až středními květy jsou vhodným materiálem k řezu. Poskytují velké množství dokonalých a poměrně trvanlivých květů k výzdobě bytů i veřejných místností. Zvláště v novodobých úpravách jsou velmi působivé. Jiřinky jsou také levným a krásným materiálem pro vazbu kytic, věnců a jiných květinových dekorací.

Za dobu pouhých 200 let, kdy se této květiny ujal člověk jako šlechtitel, vzniklo nepřehledné množství odrůd, jež je nutno počítat na desetitisíce, a přece se tvůrčí schopnost přírody u této květiny nevyčerpala. Šlechtitelé předkládají do národních i světových soutěží stále nové, krásnější a odolnější odrůdy jiřinek s ještě trvanlivějšími květy nezvyklých tvarů a neobyčejných barev. V posledních deseti letech si drží primát z evropských šlechtitelů Holanďané a Angličané, z ostatních kontinentů šlechtitelé američtí. Dobře si vedou také šlechtitelé v Austrálii, kteří najednou v posledních letech překvapili svět dokonalou novinkou. Nemenších úspěchů dosahují šlechtitelé v Japonsku, odkud se do celého světa vyvážejí jiřinky nevídané krásy.

Pokud jde o československé šlechtitele, vytvořili do roku 1945 asi 700 odrůd, a od tohoto roku do roku 1965 opět přibližně totéž množství. Proto můžeme s dobrým svědomím odhadnout počet u nás vyšlechtěných jiřinek na 1400 odrůd, které byly posupně uznány, pojmenovány a rozšiřovány. Větší část těchto odrůd je popsána v přehledech výpěstků do roku 1945 a od roku 1945 do roku 1965.

Jakost československých výpěstků je ve srovnání se světovým průměrem na dobré úrovni. Mnoho československých jiřinek si odneslo ceny nebo vyznamenání ze zahraničních výstav a soutěží. Ti, kdož sledují zahraniční katalogy a bulletiny jiřinkářských společností, objevují každoročně v těchto tiskovinách mnohé naše jiřinky novější i starší – díky vzájemné výměně množitelského materiálu. Zkušení staří jiřinkáři nevycházejí někdy z údivu, jak mnohá z československých jiřinek se stane naráz ve světě populární.

Předpokládáme, že se mnoho čtenářů – drobných zahrádkářů, zvláště po bedlivém prostudování kapitoly o šlechtění jiřinek, pokusí o tuto zajímavou práci, která se stane jejich trvalým koníčkem. Je to velmi napínavé ošetřovat semenáčky a s nedočkavostí sledovat vývoj rostlinek až k prvnímu poupěti a jeho rozvití. Případný počáteční neúspěch nás nesmí odradit, nýbrž naopak musí nás přimět k trvalému zlepšování práce, třeba s pomocí a radou zkušeného šlechtitele.

Bylo by žádoucí, kdyby tato knížka povzbudila mladou generaci k tomu, aby nejen udržovala starou tradici jiřinkových slavností, ale také pokračovala v započatých úspěších československých jiřinkářů a pomohla tak dosáhnout dalších světových úspěchů a mezinárodních uznání.

Tolik do vínku první československé knize o jiřinkách, která u nás vychází v takovém rozsahu a uspořádání. Knihou Jiřinky splácíme vlastně dluh těmto skromným, ale nádherným květinám, které jsou úzce spjaty s naší národní historií. Vždyť v době národního obrození byly jiřinkové slavnosti velkými vlasteneckými manifestacemi. Napřesrok uplyne 130 let od uspořádání prvních těchto slavností a letos tomu bude 40 let, co byla založena Československá národní jiřinkářská společnost. Nechť jsou Jiřinky také malou připomínkou těchto výročí.