Udržovací šlechtění jiřinek se provádí na šlechtitelských stanicích, které dodávají elitní materiál k dalšímu množení v zahradnických závodech. Základem je každoročně opakovaný klonový výběr. Klonem zde nazýváme mladé rostliny, namnožené vegetativně (řízkováním) z jedné vybrané matečné rostliny. Těmto vybraným rostlinám říkáme klonové matky.

Nejdůležitějším úkonem udržovacího šlechtění jsou výběry. Rostliny se pečlivě sledují během celého vývoje a jedinci, kteří jeví některé nepříznivé vlastnosti, se ihned vyloučí z dalšího pěstování. Tomuto zásahu říkáme negativní výběr. Při něm odstraňujeme tedy rostliny nemocné, špatného vzrůstu, s horšími květy. Z ostatního materiálu pak vybíráme nejlepší rostliny, které svým charakterem nejlépe odpovídají odrůdě, jsou zdravé a mají všechny nejlepší vlastnosti. Tyto vybrané jedince, klonové matky, vyznačujeme hůlkami a čísly, zaregistrujeme je a popíšeme. Po sklizni je pak odděleně uložíme. Při množení se pak z každé klonové matky odebírá asi 5 řízků, které tvoří klon. Klony označujeme stejnými čísly, jaká měla matka. Všechny klony stejné odrůdy vysazujeme vedle sebe, aby bylo možné je vzájemně srovnávat. Během vegetace se pak hodnotí jednotlivé klony a současně se dělají další individuální výběry matek pro další rok. Po provedení negativních výběrů (a odstranění nevhodných jedinců) a po vyznačení klonových matek se sklidí zbytek rostlin z nejlepších klonů dohromady a jako elita se používá k dalšímu provoznímu množení.

Tento cyklus se každoročně opakuje, a tak se zajišťuje dobrá jakost jednotlivých odrůd.