Pěstování nových odrůd je velmi lákavé pro každého pěstitele. Vytváření nových odrůd je vlastně nejvyšší forma pěstování, kterou se obohacuje dosavadní sortiment o další, lepší jiřinky. Není to však práce snadná, jak by se na první pohled zdálo. Cílevědomé neošlechtění vyžaduje velmi mnoho trpělivosti, houževnatosti, znalosti materiálu a také mnoho objektivnosti a sebekritiky. V současné době pěstovaných odrůd je totiž velmi mnoho, a proto nemá cenu pěstovat nové odrůdy jen proto, že se nějakým znakem odlišují od odrůd dosavadních. Tím by se sortiment jen zbytečně rozšiřoval. Takové odrůdy proto nemají naději na uznání a další rošiřování. Má-li být nová odrůda perspektivní, musí v některých vlastnostech význačně předčit dosavadní odrůdy. Důležitá není jen velikost, tvar a barva květů. Zlepšení zde může projevit i v lepších růstových vlastnostech, větší kompaktnostní, lepším postavení květů nad listy a konečně i lepším zdravotním stavem.

Malé vyhlídky na úspěch má nahodilé křížení nebo výsev semene z volného sprášení. I v tomto případě se ovšem může vyskytnout cenná novinka, je to však jen náhodné a pravděpodobnost je dosti malá. Největší naději na úspěch má cílevědomé křížení na podkladě dokonalé znalosti odrůd a jejich dědičných vlastností.