V našich klimatických podmínkách přicházejí téměř pravidelně asi v polovině května poslední mrazíky, které mohou jiřinky poškodit. Jiřinky musíme tedy vysazovat tak, aby se do této doby ještě nevyvinuly nadzemní části rostlin. Výhony vyraší asi za 2 týdny po vysázení hlíz.

Jiřinky proto sázíme většinou počátkem května, v chladnějších oblastech až v polovině května. Mladé rostliny z řízků, nebo narašené hlízy, které mají již zelené výhonky, sázíme až v druhé polovině května, kdy již minulo nebezpečí mrazíků.

Někdy se stane, že hlízy vysázené v uvedených termínech vlivem teplého počasí rychleji vyraší a opožděné mrazíky pak připálí mladé výhonky. Není to tak nebezpečné a výhonky rychle regenerují. Horší je, jsou-li takto poškozeny výhonky ze řízků, které nemají ještě vytvořené hlízy. Hrozí-li nebezpečí mrazíků v době, kdy jsou mladé řízkozkovance již vysázené, je možno přiklopit je po dobu trvání nebezpečí hrnky. Je samozřejmé, že mladé rostliny vysazujeme, až když jsou náležitě otužené.

Vzdálenost jednotlivých rostlin při výsadbě závisí na odrůdě, většinou se však pohybuje mezi 80 až 100 cm. Robustně rostoucím odrůdám poskytujeme vzdálenost větší a pro slabě rostoucí odrůdy volíme vzdálenost menší. Pro některé zakrslé odrůdy a pro jiřinky drobnokvěté, jako jsou například madonky, stačí i 50 – 70 cm. Pokud se sází ve velkém v řadách, volí se většinou vzdálenost řad
100 cm. Většinou se sází za rýč.

Před výsadbou nejprve pozemek nebo záhony rozměříme, na vytyčených místech pak vyhloubíme rýčem jamky tak veliké a hluboké, aby se do nich hlízy vešly. Vždy je lepší vyhloubit jamku spíše o něco hlubší a hlízu před sázením podsypat kyprou zemí nebo kompostem, aby spočívala na kyprém, neulehlém podkladě. Do vyhloubených jamek zatlučeme nejprve kolíky a pak teprve vysazujeme hlízy. Při zatloukání kolíků dodatečně po výsadbě mohou být hlízy velmi snadno poškozeny. Kolíky, které používáme k jiřinkám, jsou většinou 150 cm dlouhé a 3 – 4 cm silné. Pro zvýšení trvanlivosti kolíku je dobře jeho spodní část, která přijde do země, a ještě asi 20 cm nad zemí namořit roztokem modré skalice, sublimátu apod. Vhodné je také namočit spodní část kolíku do vyjetého oleje.

Hlízy sázíme tak, aby krček kořenů byl asi 10 cm pod zemí. Klademe je do jamek těsně ke kolíkům, zasypeme kyprou zemí a mírně utlačíme. Při pěstování jiřinek ve velkém se ovšem kolíky nepoužívají. Po výsadbě hlíz zcela postačí vlhkost půdní, nemusíme zalévat.

Mladé rostliny vypěstované z řízků sázíme podobně, ovšem až když minulo nebezpečí mrazíků. Sázíme je tak hluboko, aby nad kořenovým balem byla asi 3 – 4 cm vrstva země. Zem opět utlačíme a rostliny dobře zalijeme. Pro snazší zalévání vyhrábneme kolem kolíku misku. Za suchého a teplého počasí musíme zálivku občas opakovat. Velmi prospěšné je nastlat (mulčovat) misku po výsadbě vrstvou rašeliny, nebo jiné organické hmoty, která udržuje půdní vlhkost tím, že zabraňuje nadměrnému vypařování vláhy. Před výsadbou mladých rostlin je nutná důkladná zálivka kořenových balů.

Krátce se ještě zmíníme o pěstování jiřinek bez kolíků, jak to dělají v Americe. Řady jsou vzdálené 100 cm, rostliny v řadách 50 – 75 cm. Jamky se vyhloubí asi 15 – 20 cm hluboké, hlízy se do nich vysadí a azsypou 5 – 8 cm silnou vrstvou zeminy. Z výhonků, které začnou rašit, se ponechá jen jeden nejsilnější, ostatní se odstraní. Ponechaný výhon se pak zaštípne, jakmile se vyvinou 2 – 3 páry listů. Výhon pak rozvětví, a to ještě pod zemí. Při okopávání stále zem k rostlinám přihrnujeme. Tím, že výhon rozvětvil pod zemí a je v zemi pevně zakotven, získá celá rostlina dobrou stabilitu. Vlivem zaštípnutí zůstává celá rostlina nižší, nerozklesá, i když není vyvázána.

Výhodou tohoto způsobu je, že se při něm ušetří kolíky, které jsou jednak nákladné a jednak nepůsobí ani hezkým dojem. Rostlina také silněji kvete, kvetení je však následkem zaštípnutí poněkud opožděno. Druhé zaštipování si však již dovolit nemůžeme, protože by se jím kvetení opozdilo příliš.