Při zasílání jiřinek, ať již hlíz, nebo mladých, živých rostlin, jsou k označování nejvhodnější normální visačky z fólií PVC, nebo celuloidu, v barvě bílé, nebo jiné světlé. K navázání je nejvhodnější slabý pozinkovaný, popřípadě měděný drát. Drát je vhodnější než provázek, protože jmenovka se může spolehlivěji připevnit k suchému stonku. Pro psaní jmenovek používáme buď zvláštní inkoust, který se pro tento účel vyrábí, popřípadě speciální tužky na sklo. Je-li fólie aspoň na jedné straně matná, nebo drsná, je možno psát tvrdší obyčejnou tužkou. Inkoustová tužka je nevhodná, protože nápis se ve vlhku rozmazává. Popsané jmenovky nedají o nic více práce než obyčejné jmenovky papírové, nebo dřevěné, nejsou drahé a při tom jsou velmi trvanlivé. Při sázení není často čas pořídit hned jmenovky definitivní a obyčejně se po vysázení ponechávají u rostlin jmenovky ze zásilky za předpokladu, že se dodatečně vymění. Papírové nebo dřevěné jmenovky se však ve vlhkém prostředí stávají brzy nečitelnými, a tak se často ztrácí přehled o odrůdách.

Označování vysázených jiřinek, zvláště v jiřinkových zahradách, parcích i v zahradách, musí být čitelné, trvanlivé a vkusné. Normální visačky zde již nepostačují. Používá se zde jmenovek větších, různého provedení. Často jsou to jmenovky dřevěné, ploché, na spodním konci zaostřené, zabodnuté do země. Většinou se natírají bílou barvou a nápisy na nich jsou černou barvou. Tento způsob je však dosti pracný a jmenovky jsou málo trvanlivé, zřídka vydrží déle než jednu sezónu. Barva vlivem vlhka brzy odprýská, nápisy ztrácejí na čitelnosti a jmenovky na vzhledu. Nátěry i nápisy se musí každoročně obnovovat.

Vhodnější jsou proto jmenovky z jiného materiálu, jako je plech a různé umělé hmoty. Velmi trvanlivé jsou jmenovky kovové, které tvoří stojánek z normální betonářské oceli o tloušťce 8 – 10 mm a délce kolem 40 cm. Na horním konci je nanýtována tabulka velikosti 6 x 9 cm až 9 x 12 cm z plechu, buď pozinkovaného o síle alespoň 1 mm, nebo hliníkového či duralového. Píše se buď zvláštním inkoustem pro psaní na plechu, nebo nějakou acetonovou barvou. Rovněž je možno použít značkovače Fix, který se vyrábí v různých barvách.

Nejvhodnější jsou jmenovky kombinované s použitím celuloidu nebo PVC. Stojánek je proveden obdobně jako u předešlého typu, jenže plechový štítek ze slabšího pozinkovaného plechu (0,7 mm) je proveden jako držák pro zasunování štítků z celuloidu nebo PVC. Na těchto štítcích jsou názvy napsány tuší a přelakovány nenotovým lakem. Tyto jmenovky jsou velmi vzhledné a mají tu velkou výhodu, že štítky s nápisy je možno snadno vyměňovat, takže jsou-li některé odrůdy vyřazeny a jiné nově zařazeny do sortimentu, není třeba obnovovat cleou jmenovku, nýbrž stačí jen vyměnit štítek. Pro tuto výhodu a trvanlivost je tento typ jmenovek velmi levný. Po sklizni hlíz se jmenovky uloží a během zimního období nakonzervují vhodnou barvou na železo.

Při sklizni po ořezání nadzemních částí se hlízy opět označují visačkami, o nichž byla zmínka na počátku této stati. V menším měřítku označujeme každou hlízu. Jde-li o větší množství, označujeme jen lísky, na nichž jsou uloženy hlízy stejné odrůdy.

Popsané visačky používáme tedy jak při zakládání hlíz pro řízkování, tak i při píchání řízků na množárnu a při celém procesu pěstování mladých rostlin. Nedoporučuje se používat provizorní jmenovky papírové nebo dřevěné. Napsání a připevnění trvanlivých jmenovek dá stejně práce a máme jistotu, že i v nepříznivých podmínkách zůstane nápis čitelný.