Při zasílání jiřinek, ať již hlíz, nebo mladých, živých rostlin, jsou k označování nejvhodnější normální visačky z fólií PVC, nebo celuloidu, v barvě bílé, nebo jiné světlé. K navázání je nejvhodnější slabý pozinkovaný, popřípadě měděný drát. Drát je vhodnější než provázek, protože jmenovka se může spolehlivěji připevnit k suchému stonku. Pro psaní jmenovek používáme buď zvláštní inkoust, který se pro tento účel vyrábí, popřípadě speciální tužky na sklo. Je-li fólie aspoň na jedné straně matná, nebo drsná, je možno psát tvrdší obyčejnou tužkou. Inkoustová tužka je nevhodná, protože nápis se ve vlhku rozmazává.
Rubrika: Pěstování jiřinek
Při zasílání jiřinek je nejdůležitější pečlivé balení, aby hlízy nebo mladé rostliny cestou neutrpěly. Tento požadavek se zdá být samozřejmý, ve skutečnosti však vždy samozřejmý není a odběratelé pak bývají po obdržení zásilky zklamáni stavem rostlin.
Nejvhodnějším materiálem při balení jiřinkových hlíz je suchá rašeliny, která je lehká, dobře vyplňuje prostor mezi hlízami a dostatečně tepelně izoluje. Tato poslední vlastnost je vhodná zvláště pro zásilky v zimním období, kdy je jinak nebezpečí, že hlízy během dopravy namrznou.
Správné přezimování jiřinkových hlíz je základní podmínkou jejich úspěšného pěstování v dalším roce. Aby hlízy dobře přezimovaly, musí být dobře vyzrálé a vyvinuté. Hlízy přehnojených rostlin přezimují špatně, protože jejich pletivo je řídké. Přihnojování jiřinek proto skončíme do konce července, nejdéle do počátku srpna. Klesne-li teplota pod bod mrazu, což bývá u nás obvykle koncem září, zničí noční mrazíky květy i listy jiřinek. V tuto dobu však bývají hlízy již natolik vyzrálé, že je možno je sklízet.
Úspěch pěstování jiřinek v květináčích závisí hlavně na vhodném výběru odrůd a správném ošetřování. Pro hrnkovou kulturu se hodí především slaběji rostoucí odrůdy nízkého vzrůstu. Jsou to zejména jiřinky ze skupiny drobnokvětých, hlavně miňonky, dále mnohé nižší orkužokvěté, a pak i některé leknínky. Také mnohé pompónky jsou vhodné.
Když výhony dosáhly délky 50 – 60 cm, vyvážeme je ke kolíkům, aby se rostliny větrem nevyvracely. Kolíky nemají být příliš dlouhé, mají vyčnívat nejvýše 1 m nad zemí. Když keře jiřinek urostou, svým olistěním kolíky zcela zakryjí. Pro přivazování výhonů nepoužíváme zásadně příliš tenké, i když pevné provázky, nebo nylonová vlákna, protože snadno poškozují měkké výhony zařezáváním. Velmi dobrý je sisál, nebo textilové proužky. V Německu používají časo pozinkovaný vlnitý drát, který se pro tento účel speciálně vyrábí pod označením „Bind – Rapid“. Práce s ním je velmi rychlí a pro trvanlivost drátu je tento způsob velmi levný.
V našich klimatických podmínkách přicházejí téměř pravidelně asi v polovině května poslední mrazíky, které mohou jiřinky poškodit. Jiřinky musíme tedy vysazovat tak, aby se do této doby ještě nevyvinuly nadzemní části rostlin. Výhony vyraší asi za 2 týdny po vysázení hlíz.
Jiřinky proto sázíme většinou počátkem května, v chladnějších oblastech až v polovině května. Mladé rostliny z řízků, nebo narašené hlízy, které mají již zelené výhonky, sázíme až v druhé polovině května, kdy již minulo nebezpečí mrazíků.
Pozemek určený k výsadbě jiřinek ve velkém je třeba na podzim hluboko zorat a přitom pohnijit chlévským hnojem v dávce 200 – 300 q/ha, popřípadě kompostem. V zahradách záhony určené pro jiřinky hluboko přeryjeme. V půdách těžkých, vazkých, je prospěšný přídavek rašeliny, v lehkých půdách pak přidáváme hnůj, nebo dobrý kompost. Takto je možno zlepšit téměř každou půdu. Z průmyslových hnojiv je dobré podzimní hnojení Thomasovou moučkou, v dávce 5 q/ha a 40 % draselnou solí 3 q/ha. Jestliže nebylo hnojeno hnojem ani zorána směska, rozhodíme na jaře před zpracováním půdy ještě síran amonný v dávce 2 q/ha.
