Podle našich představ je Japonsko a jeho zahradnictví šířeji známo pouze pěstováním chryzantém, zakrslých japonských okrasných křovin a japonských zahrádek. Je to ovšem velmi nepřesný obraz japonského zahradnictví. Pěstování jiřinek v Japonsku je ve velké oblibě a má dávnou tradici. Jiřinkáře sdružují dvě vedoucí jiřinkářské společnosti. Je to Nippon Dahlia Kai v Tokiu a Hokkai – do Engei Kai v Sapporo.

Nippon Dahlia Kai byla založena v roce 1921, tedy o něco málo později než jiřinkářská společnost ve Spojených státech amerických a o pět let dříve než u nás. Zájem o jiřinkářskou organizaci byl skutečně velmi brzký, neboť již v roce 1909 byla v Japonsku první národní výstava jiřinek.

Poněvadž v Tokiu je březen ještě mrazivý, tak jako u nás, začínají se jiřinky vysazovat až počátkem nebo v první polovině dubna. Zato ale v červnu a červenci po deštivém údobí stoupá teplota asi na 80° Fahrenheita (asi 27° Celsia), a proto se již v této době Japonci mohou těšit z prvních jiřinkových květů nebo nakvetlých trsů. Je to období letního kvetení. Druhé kvetení nastává ještě týž rok v říjnu. Na severu Japonska a zvláště na ostrově Hokkaido kvetou jiřinky v září. Zde také naleznete větší a rozsáhlé kultury jiřinek ve velkém, poněvadž v této části Japonska včetně Tokia ja chladnější počasí. Jiřinky v tomto počasí kvetou zářivěji než v jihozápadních částech země.

Půda v severním Japonsku je téměř všude jílovitá, ale přece není tak těžká jako v jihozápadních částech území. Tato černočervená  půda, které se v Tokiu říká Kanton Roam a je vulkanického původu z popele sopky Fudžijamy (Fudžisan), je lehká a porézní. Podobná půda je v Mexiku, kde byla jiřinka vypěstována, a proto také v této půdě narůstají hlízy výborné jakosti.

Názor na jiřinku a vkus Japonců je jiný než u nás a v ostatním světě. Nejsou zde v oblibě květy kulovité, naprosto se zavrhují jiřinky s krátkými stopkami. V současné době je největší zájem o nepravidelnou kaktusku (IC), neboť její květy jsou nejen půvabné, ale hlavně vhodné pro japonské aranžérské umění.

Odnoží japonské jiřinkářské společnosti je též Hroticultural Society in Japan. Tato společnost, která sídlí v Botanické zahradě v Sapporo na ostrově Hokkaido při zemědělské universitě (Botanical Gardens of Hokkaido – Agricultural University Sapporo), pořádá nádherné, přímo velkolepě aranžované výstavy jiřinek dvakrát za sezónu. Jak jsme již uvedli, hlavní sezóna vrcholí kolem 15. července a končí až v listopadu příchodem prvních mrazů. Mrazy však nebývají veliké. Proto se koná první (letní) výstava vždy v červenci a druhá (podzimní) v říjnu.

Během druhé světové války byly jiřinky v Japonsku opomíjeny, neboť život v zemi byl válkou narušen. Mnoho hlíz a odrůd bylo částečně nebo i plně zničeno, ztraceno nebo pomícháno. Nyní je však jiřinka opět v Japonsku na nebývalé výši a mnozí šlechtitelé a pěstitelé, kteří byli schopni uchránit materiál před zničením, začali velmi aktivně pracovat a vyšlechtili mnoho nádherných odrůd. Z těchto nových šlechtitelů je třeba upozornit na některá nová jména v šlechtitelském seznamu: J. Numata, J. Kuroso, J. Kioto, Takano Miyamoto, Miura, Ozaki, Goro Hosoda, H. Saito, S. Ishii, H. Kyono a jiní. Tak např. pan Hiroshi má stále výpěstky, které získávají ty nejvyšší ceny, a pan Yowa Matsouka, také velmi nadšený pěstitel, vytvořil rovněž výjimečné odrůdy.

K dokonalému přehledu o moderním japonském šlechtitelském umění je vhodné jmenovat ještě tři další osobnosti známé v jiřinkářském světě: Shimpei Matsuo, Seizi Murayama a Koichito Yoshimura.

Shimpei Matsuo je syn pastora (narodil se 20 července 1903). Poněvadž je poměrně mladý a má již veliké zkušenosti, můžeme od něho očekávat ještě hezkou řádku dobrých výpěstků. Milovníky českých jiřinek bude jistě zajímat, že v jeho katalogu nalezneme tyto jiřinky: Mír, Naše Slezsko, Černá Ostravěnka, Lucerna, Zlatuška, Přítel R. G. Huey, Letní karneval a další. Je to krásný pocit, číst v cenících pocházejících až z takové dálky správně česky natištěná jména. Pan Matsuo je také jeden z největších šlechtitelů. Byl původně pěstitelským amatérem, ale dnes vlastní obrovský šlechtitelský závod.

Druhý z této silné trojky je pan Seizi Murayama, který stejně jako Shimpei Matsuo zabývá hlavně skupinou gigantických jiřinek.

Třetí, Koichito Yoshimura, je rovněž význačným šlechtitelem. Specializoval se na miniatury a drobnokvěté odrůdy.

Mimo vlastní šlechtění se do Japonska každoročně dováží mnoho odrůd z celého světa, částečně také výměnou za japonské novinky. Jiřinkáře bude jistě zajímat, že v japonských katalozích se uvádějí v závorce anglické převody – překlady japonských názvů. Japonci říkají těmto převodům synonyma. Tímto způsobem se neznámé japonské názvy nebo názvy tištěné japonskými znaky lépe přibližují zahradníkům i zahrádkářům. Například jiřinka Toh Ken má synonymum Pink Sword, což česky znamená Růžový meč, a podobně. Čilé styky s japonskými šlechtiteli mají i českoslovenští šlechtitelé a pěstitelé, zvláště K. Melezinek a PhMr. Jaroslav Pozzi.