Jiřinky prošly prakticky celým kulturním světem. Uvádíme jen malý výčet informací ze světa, pouze z několika států. Je to jistě zajímavý materiál, který by při soustavném sledování stačil na malou knížku. Předpokládáme, že i tyto krátké informace poslouží dobře a postačí pro běžnou potřebu zahradníků a milovníků jiřinek.

Jeden z význačných australských šlechtitelů, pan Brand, obohatil sortiment o mnoho odrůd, vesměs začínající v pojmenování vždy prvním slovem Croydon. Všechny tyto jiřinky zasluhují pozornosti.

Jmenujeme některé z amerických šlechtitelů: Ballay, Baynes, Comstock, Dixie, Eccleston Haugh, Hulin, Hendricks, Johnson, Keck, Kemp, Marsh, Pape, Parrella, Pittman, Ricks, Rosemary, Robens, Waite.

Ve Spojených státech amerických jsou ve velké oblibě obří jiřinky, a proto také jsou šlechtitelé zaměřeni na tyto giganty a jejich šlechtění. Naše zahrádky se rok od roku prakticky zmenšují, nemají tedy takovou rozlohu, abychom si mohli dopřát větší počet takových, i když nádherných obrů, které potřebují veliké plochy a solitérní výsadbu. Jinak jejich krása zaniká a mnohdy působí dokonce i opačným dojmem.

Nippon Dahlia Kai byla založena v roce 1921, tedy o něco málo později než jiřinkářská společnost ve Spojených státech amerických a o pět let dříve než u nás. Zájem o jiřinkářskou organizaci byl skutečně velmi brzký, neboť již v roce 1909 byla v Japonsku první národní výstava jiřinek.

Poněvadž v Tokiu je březen ještě mrazivý, tak jako u nás, začínají se jiřinky vysazovat až počátkem nebo v první polovině dubna. Zato ale v červnu a červenci po deštivém údobí stoupá teplota asi na 80° Fahrenheita (asi 27° Celsia), a proto se již v této době Japonci mohou těšit z prvních jiřinkových květů nebo nakvetlých trsů. Je to období letního kvetení. Druhé kvetení nastává ještě týž rok v říjnu. Na severu Japonska a zvláště na ostrově Hokkaido kvetou jiřinky v září. Zde také naleznete větší a rozsáhlé kultury jiřinek ve velkém, poněvadž v této části Japonska včetně Tokia ja chladnější počasí. Jiřinky v tomto počasí kvetou zářivěji než v jihozápadních částech země.

Půda v severním Japonsku je téměř všude jílovitá, ale přece není tak těžká jako v jihozápadních částech území. Tato černočervená  půda, které se v Tokiu říká Kanton Roam a je vulkanického původu z popele sopky Fudžijamy (Fudžisan), je lehká a porézní. Podobná půda je v Mexiku, kde byla jiřinka vypěstována, a proto také v této půdě narůstají hlízy výborné jakosti.

Názor na jiřinku a vkus Japonců je jiný než u nás a v ostatním světě. Nejsou zde v oblibě květy kulovité, naprosto se zavrhují jiřinky s krátkými stopkami. V současné době je největší zájem o nepravidelnou kaktusku (IC), neboť její květy jsou nejen půvabné, ale hlavně vhodné pro japonské aranžérské umění.

Odnoží japonské jiřinkářské společnosti je též Hroticultural Society in Japan. Tato společnost, která sídlí v Botanické zahradě v Sapporo na ostrově Hokkaido při zemědělské universitě (Botanical Gardens of Hokkaido – Agricultural University Sapporo), pořádá nádherné, přímo velkolepě aranžované výstavy jiřinek dvakrát za sezónu. Jak jsme již uvedli, hlavní sezóna vrcholí kolem 15. července a končí až v listopadu příchodem prvních mrazů. Mrazy však nebývají veliké. Proto se koná první (letní) výstava vždy v červenci a druhá (podzimní) v říjnu.

Během druhé světové války byly jiřinky v Japonsku opomíjeny, neboť život v zemi byl válkou narušen. Mnoho hlíz a odrůd bylo částečně nebo i plně zničeno, ztraceno nebo pomícháno. Nyní je však jiřinka opět v Japonsku na nebývalé výši a mnozí šlechtitelé a pěstitelé, kteří byli schopni uchránit materiál před zničením, začali velmi aktivně pracovat a vyšlechtili mnoho nádherných odrůd. Z těchto nových šlechtitelů je třeba upozornit na některá nová jména v šlechtitelském seznamu: J. Numata, J. Kuroso, J. Kioto, Takano Miyamoto, Miura, Ozaki, Goro Hosoda, H. Saito, S. Ishii, H. Kyono a jiní. Tak např. pan Hiroshi má stále výpěstky, které získávají ty nejvyšší ceny, a pan Yowa Matsouka, také velmi nadšený pěstitel, vytvořil rovněž výjimečné odrůdy.

K dokonalému přehledu o moderním japonském šlechtitelském umění je vhodné jmenovat ještě tři další osobnosti známé v jiřinkářském světě: Shimpei Matsuo, Seizi Murayama a Koichito Yoshimura.

Shimpei Matsuo je syn pastora (narodil se 20 července 1903). Poněvadž je poměrně mladý a má již veliké zkušenosti, můžeme od něho očekávat ještě hezkou řádku dobrých výpěstků. Milovníky českých jiřinek bude jistě zajímat, že v jeho katalogu nalezneme tyto jiřinky: Mír, Naše Slezsko, Černá Ostravěnka, Lucerna, Zlatuška, Přítel R. G. Huey, Letní karneval a další. Je to krásný pocit, číst v cenících pocházejících až z takové dálky správně česky natištěná jména. Pan Matsuo je také jeden z největších šlechtitelů. Byl původně pěstitelským amatérem, ale dnes vlastní obrovský šlechtitelský závod.

Druhý z této silné trojky je pan Seizi Murayama, který stejně jako Shimpei Matsuo zabývá hlavně skupinou gigantických jiřinek.

Třetí, Koichito Yoshimura, je rovněž význačným šlechtitelem. Specializoval se na miniatury a drobnokvěté odrůdy.

Mimo vlastní šlechtění se do Japonska každoročně dováží mnoho odrůd z celého světa, částečně také výměnou za japonské novinky. Jiřinkáře bude jistě zajímat, že v japonských katalozích se uvádějí v závorce anglické převody – překlady japonských názvů. Japonci říkají těmto převodům synonyma. Tímto způsobem se neznámé japonské názvy nebo názvy tištěné japonskými znaky lépe přibližují zahradníkům i zahrádkářům. Například jiřinka Toh Ken má synonymum Pink Sword, což česky znamená Růžový meč, a podobně. Čilé styky s japonskými šlechtiteli mají i českoslovenští šlechtitelé a pěstitelé, zvláště K. Melezinek a PhMr. Jaroslav Pozzi.

Je držitelem několika set vyznamenání, medailí a cen. V roce 1954 obdržel od National Dahlia Society vysoké vyznamenání se zlatou medailí. Touto poctou bylo ve Velké Británii dosud vyznamenáno jen 10 zasloužilých šlechtitelů. V roce 1956 následoval v poctě G. F. Drayson, 1957 A. T. Barnes aj. F. Barwise, 1959 E. R. Luckhurst a J. Riding, 1960 Stuart Ogg, 1961 J. Brown a H. F. Newsom, 1963 F. W. Watkins.

Z dalších šlechtitelů a pěstitelů upozorňujeme ještě alespoň na tato jména: George Brookes, John Crutchfield, Dobbies, Jescot, V. F. Parker, L. Staite, W. Summerscales, St. Treseder, Clarence Webb aj.

Několik nádherných kaktusek šlechtitele Stuarta Ogga – novinek pro rok 1965:

Všechny tři odrůdy mají květy 15 cm v průměru a přiměřenou výšku rostliny kolem 120 cm.

Druhá jiřinkářská společnost se jmenuje podle města Birminghamu.

Je to veliká škoda, že je v našem sortimentu zatím málo anglických výpěstků.

Oceňování jiřinek je dvojí: jednak vlastních novinek, jednak cizozemských výpěstků. Vlastní novinky se oceňují po dva roky za sebou odděleně vždy v jiné spolkové zahradě. Dosažené body se sčítají a vypočítaný průměr je výsledkem hodnocení.

Spolkové zahrady jsou v současné doěb v Bad Neuenahr (Städtischer Dahliengarten), Hamburgu (Volkspark Altona) a Stuttgartu (Höhenpark Killesberg). Cizozemské výpěstky se oceňují zvlášť a k oceňování je může dodat přímo šlechtitel nebo kterýkoliv pěstitel, ovšem jen se svolením šlechtitele.

Oceňování vlastních novinek nebo cizozemských výpěstků je hodnoceno v těchto stupních:

• setr gut (velmi dobrá) – průměr dvou oceňování musí dosáhnout alespoň 90 bodů
• gut (dobrá) – s dosaženým průměrem 85 – 89 bodů
• befriedigend (uspokojivá) – s průměrem 75 – 84 bodů

Putovních cen je několik:

1. za nejlepší německou novinku (Stříbrná mísa)
2. za nejlepší skupinovou odrůdu (Stříbrný pohár města Essenu)
3. za nejlepší zahraniční odrůdu (Stříbrý pohár města Stuttgartu)
4. za nejlepší odrůdu pro milovníky jiřinek (Stříbrný pohár kasina Bad Neuenahr)
5. za nejlepší odrůdu malokvětou (Stříbrná mísa města Bad Neuenahr).

V obou německých republikách jsou ve velké oblibě kaktusky, a to střední a malokvěté odrůdy. Proto bývají jako nejlepší obvykle vybrány takové, které by u nás těžko zvítězily. V posledních letech u nás totiž vítězí pouze největší jiřinky, bez ohledu na jakost a trvanlivost ve váze.

Nakonec jmenujeme alespoň několik nejvýznačnějších německých šlechtitelů: Erhard Benke, Gerhard Kranich, oba z Německé demokratické republiky, a další vesměs z Německé spolkové republiky, Alexander Barth, Otto Bergerhoff, Vinzenz Berger, Erben Entrup, Alfred Lorenzen, Wilhelm Pfitzer, Ernst Severin a Rolf Wagschal.

Putovní ceny za jiřinky v posledních letech

I. Stříbrná mísa Německé jiřinkové a gladiolou společnosti za nejlepší německou novinku

II. Stříbrný pohár města Essenu za nejlepší odrůdu pro skupiny

III. Stříbrný pohár města Stuttgartu za nejlepší zahraniční odrůdu

IV. Stříbrný pohár kasina města Bad Neuenahr za nejlepší druh pro milovníky jiřinek

V. Stříbrná mísa města Bad Neuenahr za nejlepší druh malokvětý

Ze šlechtitelů a zároveň největších pěstitelů vývozců jmenujeme J. M. Ballego, D. Bruidegom, L. A. Hoek, K. Ludvig, K. Maarse, N. J. van Oosten, de Ruyter, Topsvoort, C. G., van Tubergens, C. S. Weijers.

Vedoucími závody jsou Bruidegom a Ballego, Prohlížení a studování katalogů těchto firem je pro jiřinkáře nejnapínavějším zážitkem. Každoroční přínos prvotřídních novinek je bohatý a celkový sortiment, který vlastní, je největší z celé Evropy. Bruidegom může sortimentem a vlastními výpěstky soutěžit i s americkými šlechtiteli.

Kultury těchto firem jsou naprosto zdravé, prosté jakýchkoliv nemocí, díky obrovské pečlivosti majitelů a prof. dr. E. van Slogterena, který se věnoval fytopatologii celý život, a tak se stal vlastně ochráncem holandských kultur. J. M. Ballego pojmenoval na jeho počest jednu ze svých nejlepších jiřinek jeho jménem. Holandské jiřinky včetně posledních novinek jsou bohatě zastoupeny ve výběru ze zahraničního sortimentu.

Šlechtitelé, pěstitelé i amatéři a milovníci jiřinek jsou sdruženi ve společnosti Nederlandse Dahlia Vereniging, která vydává každoročně bulletiny a ročenku.

Tak například Antoine Pezant z Aubiere měl v oceňování 12 kaktusek a pouze 1 jiřinku dekorační. Z jeho pojmenovaných novinek uvádíme alespoň některé, vesměs kaktusky: Chinoiserie, Musette, Espaňa, Madame Chevalier, Comedia.

M. Baudrier měl rovněž oceněny samé kaktusky: Sourire d´Alsace, Viry-Chatillon, Perle du Ried, Veronique, Mon ami Clenet. Tato poslední jiřinka je nazvána po panu Georgi Clenetovi, řediteli pokusné zahrady v Selestat, kde se každoročně vysazuje množství nových výpěstků.

Georges Truffaut měl oceněny následující kaktusky: Marie-Christine, Germaine Desvignes, Carrosse d´Or a Brigitte Hannebique.

V. Tourly získal uznání za kaktusky Bibiche, Violette de Parme, Tendresse.

Z dalších francouzských šlechtitelů jmenujeme ještě tyto: M. Davion, Jean Fraucillout, Henri Galinier, R. Chevalier (vedoucí firma ve Francii), R. Labaste, H. Nonin, J. Payen-Lemonnier a M. Prevel.

Z francouzského sortimentu, zvláště nového, nemáme zatím žádnou odrůdu.

Francouzská jiřinkářská společnost byla založena v roce 1928 v Biarritz. Její oficiální pojmenování je Societé Française du Dahlia a nynějším předsedou je Jean Laborde.

Ze sousedního Lucemburska nutno připomenout G. Krause.

Šlechtitelé jsou sdruženi ve Společnosti pěstitelů jiřinek se sídlem v Schotenu u Antverp (Belgische Vereiging van Dahliakwekers).

Kromě této společnosti je v Belgii ještě Belgická jiřinkářská společnost (Koninklijke Belgische Dahliamaatschappij). Předsedou této společnosti je toho času žena, Mme van de Bogaert.

Novinky z posledních let z Belgie nemáme. Chybí nám množitelský materiál. Českoslovenští šlechtitelé a pěstitelé, kteří se zabývají výměnou množitelského materiálu, Belgii opomíjejí, snad pod vlivem touby po velkokvětých odrůdách, které jsou u nás poslední dobou v módě. V Belgii naopak, jak je názorně vidět z informačních bulletinů, jiřinkářských ročenek, katalogů a oceňovacích informačních zpráv, nastal odklon záliby v gigantech, a tak jako téměř v celé západní Evropě, cení se více odrůdy střední a malé.

Bylo by však nespravedlivé belgické výpěstky opomíjet. Mnohé, třeba i starší jsou dodnes předmětem obdivu na výstavách. Valná část těchto starších odrůd je obsažena ve výběru ze zahraničního sortimentu.

Na konec tohoto krátkého přehledu je nutné se zmínit o vedoucí šlechtitelské firmě Nagels a o posledních belgických novinkách jiřinek.

Zakladatel François Nagels (1851 – 1932) založil podnik v roce 1870 ze skromných prostředků a obliby ke květinám, zvláště k jiřinkám. Jeho syn Emil Nagels (1881 – 1962 podnik převzal a zabýval se výlučně šlechtěním jiřinek. Jméno firmy proslavené na celém světě zůstalo, i když v roce 1962 po smrti majitele převzal podnik jeho synovce a vyučenec Fernand Joosten.

Poslední belgické novinky, výpěstky firmy Nagels:

Novinky jiných belgických šlechtitelů: