Jiřinka se plným právem nazývá latinsky Dahlia variabilit, což česky znamená proměnlivá, neboť ve své proměnlivosti je skutečně někdy nevyzpytatelná. Proto je třeba každou novou odrůdu dokonale po delší čas a na různých místech vysázením vyzkoušet, aby se prokázala její odolnost a stálost, dříve než dojde ke klasifikaci a ocenění.

Protože neexistuje jednotný oceňovací systém, oceňuje se v různých státech různě. Tak např. v Belgii a v Německu je v některých bodech systém stejný, v něčem se však přece liší. Základní rozdíl je v tom, že v Německu se oceňuje ve třech různých, na sobě naprosto nezávislých veřejných zahradách, kdežto v Belgii se často oceňuje přímo u šlechtitele. Zatímco v Německu se tedy oceňuje na neutrální půdě a pro všechny šlechtitele ve stejných podmínkách, je v systému belgickém určitá nedokonalost oceňováním jiřinek ve vlastní zahradě, což dává šlechtiteli možnost, aby si jiřinky předem upravil. Tím může ovlivnit komisi ve svůj prospěch. Šlechtitel může několik dní před příchodem komise vystříhat nedokonalé květy, např u dvojbarevných jiřinek květy, které se barevně zvrhávají, u plnokvětých odrůd květy, které zplaněly. Může vystříhat květy ukryté v listoví a ponechá pouze květy na dobrých pevných stopkách, vykvetlé nad keřem;     také olistění se dá upravit a vůbec celkový vzhled rostliny. To vše není možné u systému německého, protože taková manipulace ve třech zkušebních zahradách je prakticky vyloučena.

Pokud se týká samotného bodovacího systému, v Německu se sčítají plus body, v Belgii se odpočítávají minus body (každé jiřince se bez rozdílu stanoví 100 bodů a z tohoto počtu se při oceňování srážejí minus body).

V Německu se klade hlavní důraz na barvu, na druhém místě je tvar (stavba) květu, na třetím pevnost stopky, na čtvrtém vzrůst rostliny a konečně na pátém místě je bohatost květenství.

Belgický systém se zdá přesnější než německý, protože v bodovacích tabulkách je zahrnuto několik kritérií.

Chybí zde však důležité body „odolnost proti nemocem“, „schopnost pro vazbu“ a „postavení květů k rostlině“. Zato Belgičané kladou důraz na zvláštní, individuální složení květních lístků (petálů), což je vlastně „stavba květu“, navíc ještě oceňují odolnost proti zavadání a trvanlivost na váze. Trvanlivost květů je velmi důležitá vlastnost. Co je platný dokonale stavěný květ a nádherná barva, když během dvou hodin po uříznutí je zcela uvadlý. V belgickém oceňování řádu se počítá také s body „za velikost květů“. Proto se v Belgii většinou u obřích dekoračních jiřinek postranní květy vyštipují, aby se získaly nadměrné květy na silných stopkách. (Totéž dělají i holandští aj. šlechtitelé.) V Bruselu se na květinových trzích nabízejí ke koupi obrovité dekorační jiřinky dokonalého vzhledu, které dosáhly právě tím, že jim byly náležitě včas vyštípány postranní květy. Mnohé nové americké výpěstky toto vyštipování dokonce vyžadují, jinak květy nejsou dobře vidět, protože nevyrostou dokonale nad listy.

Mezi německým a anglickým systémem je v určitých bodech naprostá shoda, v jiných veliké rozdíly. Celkem však je systém anglický velice přísný.

Ve Francii mají rozvrženo oceňování do sedmi skupin. Maximálně lze dosáhnout, tak jako při jiných systémech, 100 bodů. Prvotřídní jiřinka musí mít nejméně 91 bodů.

Podle francouzského systému se oceňuje:

1.           za vzrůst a držení květů                                                0 – 15 bodů

2.           za délku a sílu stvolu a stopky                                     0 – 15 bodů

3.           za hustotu a pevnost petálů                                         0 – 15 bodů

4.           za krásu a čistotu barvy                                                0 – 20 bodů

5.           za dokonalost tvaru                                                       0 – 15 bodů

6.           za trvanlivost květu (odolnost proti zavadání)        0 – 10 bodů

7.           za celkový dojem                                                            0 – 10 bodů

celkem maximálně                                                                       100 bodů

Ze všech evropských oceňovacích řádů jsme vybírali ještě některé zajímavosti, které nyní uvádíme:

Novinka se hodnotí nejen zkouškou květů na rostlině, ale také zkouškou uříznutého květu.

V některých zemích se musí vysadit nejméně 6 rostlin jedné odrůdy. Hlízky nebo rostliny z řízků se musí vysadit nejpozději do 25. května.

Každá novinka může být převáděna vysazením maximálně dvakrát. Stane-li se totiž, že se náhodou v jednom roce nevydaří, má šlechtitel právo odvolat ji z oceňování a vysadit ji znovu příští rok. Do doby oceňování nesmí být jiřinka nikde vedena v katalogu a nesmí se s ní do té doby obchodovat.

Novinky importované jednotlivými pěstiteli ze záliby se mohou přihlásit také k oceňování, ovšem musí být k tomu předloženo povolení od původního šlechtitele.

V pokusných zahradách jiřinkářských organizací se za každou odrůdu platí určitý poplatek za vysazení a ošetřeníé. Sazba se zvyšuje až čtyřnásobně, dává-li šlechtitel k vysazení pouze jednu novinku.

Osvědčení mohou dostat pouze ty jiřinky, které dosáhly alespoň 85 bodů; získají-li přes 900 bodů, dostanou osvědčení jako „prvotřídní“.

Shrneme-li ze všech oceňovacích systémů veškeré klady a přihlédneme-li k tomu, že systém belgických minusových bodů je daleko jednodušší, pak dojdeme k „světovému schématu“ systému oceňování. Toto „světové ideální schéma“ lze naznačit následovně:

Podle tohoto systému by byly hlasovací lístky členů poroty (komise) upraveny takto:

Jméno nebo označení semenáče:

Třída (skupina): (kaktuska, dekorační, semikaktuska atd.)

Výška rostliny průměrná:

Jméno šlechtitele:

Aby bylo dosaženo jednotnosti v oceňování novinek, bylo by vhodné vybrat ze všech systémů to nejlepší a nejpodstatnější a na mezinárodním kongresu jiřinkářských společností dohodnout a uznat jednotný oceňovací řád, zatím alespoň v evropském měřítku.

Počet výstav jiřinek mezi zahrádkářskými organizacemi rok od roku vzrůstá. Každoročně se koná v Pardubicích v zahradě pokusného pěstování jiřinek tradiční oceňování amatérských novinek. Proto nebude na škodu seznámit širší veřejnost s oceňovacími směrnicemi, které v jednodušší formě vystihují hlavní body. Oceňovací řád pardubické jiřinkové zahrady se dá rovněž, po některých drobných úpravách, aplikovat i na zahrádkářské výstavy jiřinek ve vázách.

Komise bývá obvykle šestičlenná, včetně předsedy, který však nehlasuje. Předseda pouze jednotlivé novinky uvádí a se správcem jiřinkářské zahrady upozorňuje n případné drobné či špatné vlastnosti každé novinky. Oceňuje se podle mezinárodních zvyklostí bodovým systémem, neboť bodového systému se běžně používá v různých obměnách na celém světě.

Není nikdy správné považovat to, co sami děláme, za dokonalé. To platí i pro zkušební systém užívaný v Pardubicích. Oceňovací systém je třeba dále rozvíjet a zdokonalovat ve smyslu předchozích návrhů. Jen tak dojdeme k nejspravedlivějším posudkům a závěrům u každého hodnocení. Náš systém se však řadí celkem důstojně po bok ostatním oceňovacím systémům jiřinkářských organizací a společností v zahraničí a zamezuje rozšiřování nežádoucích a podřadných odrůd.

Podle našeho oceňovacího řádu se dává za zdravost rostliny vysoký počet bodů, zatímco u zahraničních systémů oceňování se zdravotní stav neboduje, protože prvním předpokladem oceňování je zdravá rostlina. Nemocná rostlina se totiž vůbec nehodnotí, po zjištění nemoci se ihned odstraní ze záhonu a záhon a okolí, kde nemocná jiřinka odrostla, se dezinfikují.

Vraťme se nyní k jednotlivým bodům.

1. zdravotní stav rostliny: Jak již bylo řečeno, dává se nejvyšší počet bodů právě za zdravost rostliny. Jiřinky totiž vzláště v poslední době trpí mnoha virovými chorobami, které nejsou dosud dokonale prozkoumány, takže proti nim nemáme ochranných prostředků. Poněvadž mnoho zahrádkářů amatérů, ale i zahradníků, nedovede rozpoznat včas tyto virové choroby, zamoří si pěstitel mnohdy celou zahradu a přenášením hlíz nebo rostlin do ostatních zahrádek se tato choroba rychle rozšiřuje. Množí-li se z takové mateční hlízy napadené virovými chorobami nové rostliny, jsou vždy trsy, které z takového množení vzejdou, napadány virózami.

2. Celkový vzhled rostliny: Rostlina musí na první pohled vzbudit ten nejlepší dojem. Toto kritérium úzce souvisí při oceňování s bodem 3.

3. Celkový vzrůst rostliny: Výška rostliny má být úměrná velikosti květů. To znamená, že rostliny s menšími květy mají mít vzrůst nižší a velkokvěté druhy mohou mít vzrůst vyšší. Ideální výška je u velkokvětých odrůd od 120 cm do 140 cm.

4. Olistění rostliny: List má mít krásně zelenou sytou barvu, olistění musí být přiměřeně husté již odspodu keře tak, aby rostlina nebyla dole holá. U odrůd drobnějších a nižších nemají být listy příliš velké a hrubé.

5. Uspořádání úboru: Úbory (květy) mají být plně a pravidelně vyvinuté. Při oceňování se musí přihlížet k tomu, zda jsou úbory bohaté, květy vysoké, při plném rozkvětu, téměř kulovité; jiřinky plnokvěté nemají mít květy ploché.

6. Bohatost květů: Čím bohatší je kvetení, tím lepší odrůda, samozřejmě u odrůd s květy malými a středními. U odrůd s obřími květy se přílišná bohatost kvetení nepředpokládá. Nepřihlíží se však jen k množství květů. Hodnotí se také, jak jsou květy na keři rozloženy, nerostou-li nízko mezi listy či nejsou-li v listech utopeny.

7. Pevnost stopky: Rozložení květů závisí také na stopce. Stopka musí být pevná a i ten největší květ musí udržet vzpřímeně, bez ohledu na nepřízeň počasí. Musí mít také patřičnou délku a nést květ co nejvýše natočený a zvednutý ke slunci. Květy sklopené, na měkkých stopkách nejsou žádoucí. Stopky musí být přiměřeně silné velikosti květu.

8. Barva květu a výraznost: Barva květu musí už na dálku oslňovat a přitahovat. Zvláště u odrůd určených pro skupinovou výsadbu na větších prostranstvích je výraznost a poutavost barvy zvlášť důležitá. Barva má být stálá, neproměnlivá (její měnitelnost má být omezena pouze na dobu odkvétání a na období dlouhých dešťů).

9. Pevnost květních plátků (petálů): Petály mají být tuhé a odolné za běžného transportu, musí být pružné a nemají podléhat uvadání, ať již za horkých letních dnů přímo na keři, nebo ve váze, či při použití ve vazačství. Petály křehké považujeme za špatné, právě tak jako petály příliš měkké.

Další informace o postupu při oceňování:

Každá novinka, která má být doporučena k ohodnocení, pojmenování a dalšímu rozmnožování, musí dostat alepoň 81 bodů. V tomto ohledu jsme trochu benevolentnější, než bychom měli být.

Další, poslední stupeň hodnocení se provádí, přeje-li si to šlechtitel, ve státní šlechtitelské stanici. Aby jiřinka prošla i tímto posledním stupněm hodnocení, musí být šlechtitelem přihlášena do státních odrůdových zkoušek. Tam se také zasílá veškerá šlechtitelská dokumentace a materiál.

Ve státní šlechtitelské stanici se novinka sleduje a porovnává se špičkovými nejlepšími podobnými odrůdami nejméně dva roky. Jestliže si jiřinka dobré vlastnosti, pro které byla vyhodnocena, podrží za každého letního počasí (teplo, chlad, sucho, mokro), je uznána pro státní sortiment. Zapíše se v seznamu uznaných a chráněných odrůd, šlechtitel obdrží doklad o původnosti a peněžitou odměnu a stát přebírá péči, udržování a fytopatologickou kontrolu dané odrůdy.