Několik let před rokem 1834 se pěstování jiřinek rozšířilo také v Čechách. V časopice Krása našeho domova (roč. V.) píše Josef Pešek: „Všelijaké zprávy o květinách a květinářství přicházejí k nám do Čech ze země německé, francké, nizozemské, ba i anglické. Ale u nás v Čechách ticho o tom, tichounko! – Což nižádných tu nemáme květin? A přitom je zde takové hojnost – daleko větší než v každé zemi s námi sousedící… Ale povím vám o pilném a horlivém pěstování jediné toliko květiny, kterážto novějším časem lepostí a něžností svou nesčíslných přátel sobě získala a kterážto pravou zahrady okrasou slouti může a v žádné ušlechtilejěí květnici scházeti by neměla, anžto ku konci měsíce června mnohými, rozmanitými, nad růži většími a plnějšími květy se obalí a takořka poseje, a tak dlouho v rouchu tom nejutěšenějším se skví, až jizlivý mráz nať její spálí a poupata ještě nesčíslná poruší. Tam, kde květina tato, Georgina totiž – Dahlia pinnata, u větším počtu se chová a kvete, rozkošný a čarovný pohled působí. Níže podepsaný viděl takový ráj v malém městečku, v Dašicích blíže Pardubic, kde chová a pěstuje velebný pan farář Josef Turek krásnou tuto květinu s horlivostí úplně vědeckou…“ To jsou slova prvního opěvovatele jiřinek.

Z další zprávy se dovídáme, že dašický farář Josef Turek rozmnožil neúnavnou vytrvalostí z vlastních vypěstovaných semen a výměnou nebo nákladnou koupí v Nizozemsku a jiných cizích zemích svou sbírku jiřinek na 618 rozmanitých odrůd. Je to prý pouhý začátek, nebude dlouho trvat, a bez ohledu na náklady a překážky se tento počet a cena jiřinek zvýší tak, že se vyrovná i neznamenitějším sbírkám cizozemským.

Necháme ještě chvíli mluvit Josefa Peška v jeho reportáži: „jakmile čas květu se přiblíží – zvláště v měsíci srpnu a září – tak farní zahrada každému znateli i milovníku květin laskavě, přívětivě a pohostinsky se otvírá, takže každý se svobodně může v tom ráji kochati a diviti se buď vzrůstu rozdílnému, aneb nevídané rozmanitosti barev, přepodivné tvárnosti květů i listů.“

Dašický farmář měl tedy již 618 různých odrůd jiřinek. Časopis Květy (1834, str. 114 – 116) dále uvádí: „Kořeny ze zásoby své velmi bohaté za mírnou a bezezištnou cenu vzdáleným milovníkům přepouštěti může, a každý může obdržeti jeho tištěný obsah čili katalog všech georgin.“ V dalším ročníku téhož časopisu (1835, str. 119) je otištěno oznámení faráře Turka, podle něhož jeho sbírka“… čítá 771 soret jiřinek, kapelník (cverglovitých) a pohanicových, koulokvětých a nových prostředních velkých dahlií (Georginem, Zwerg-und Anemonefl., kugelblütige und neue mittelhohe Dahlien)“ a že každému odešle katalog, který lze obdržet „zdarma u pana Jana Hostivíta Pospíšila v královském kněhkupectví v Praze, pak i na venku v kněhkupectví královehradeckém, litoměřickém, plzeňském a budějovickém…“. V roce 1836 se jeho sbírka zvětšila na 1142 odrůd „nejkrásnějšch rašinských a cizozemských jiřinek, jejichž „semena“ se posílají od ledna, kdežto „bambulinky“ od počátku dubna do konce května“. Z těchto oznámení se dá soudit, že tenkrát se ještě používalo obou botanických názvů Georgina a Dahlia, hlízám se ještě v roce 1834 říkalo kořeny, v roce 1836 bambulinky.

Zájem o jiřinky rostl v celém světě a mnohdy se za jejich hlízy platily skutečně nehorázné peníze. Farář Turek byl podle dochovaných pramenů při své dašické farnosti a zahradnické vášni také zdatným obchodníkem, neboť rozesílal do světa bambulinky i semeno. Od francouzských jiřinek 100 zrn za 12 krejcarů, od nových vysokých anglických půl lotu za 1 zlatku 30 krejcarů (viz Květy 1836, str. 48).