Bylo dohodnuto, že se slavnost jiřinek bude konat znovu příští rok. V den 18. září 1838 se opět sjelo do Skalničky mnoho pěstitelů a nadšenců. Farář Ludvík napsal do Květů zprávu o této druhé slavnosti (Květy, leden 1839), a tak opět jako výborný kronikář zaznamenal všechno to slavnostní dění.

Po slavnostním a srdečním uvítání se účastníci opět rozjeli po zahradách pěstitelů. Navštívili zahrady svinišťanskou a ratibořickou, sládka Kučery a faráře Hurdálka. Těsně před polednem se sešli všichni účastníci slavnosti v zájezdním hostinci pana Steidlera, kde byly opět jiřinky vystaveny. Shromáždění předsedal hospodářský rada vévodkyně Zaháňské, J. V. Klicpera, farář Turek a zahradník Bernkop. Postup oceňování byl shodný s rokem minulým. Z 253 semenáčů bylo 43 uznáno za výtečné a byly nazvány českými jmény. V katalogu faráře Turka z tohoto roku najdeme jména jako: Děvana, Trčka, Bolemíra, Božena, Černobělka, Vlasta, Záboj aj.

Po oceňování byla v prostorném sále, vyzdobeném jiřinkami, uspořádána hostina. Jiřinky byly spleteny do věnců, byly jimi ozdobeny svícny na zdech a mnoho velkých váz plných jiřinek dekorovalo sál. Velký lustr uprostřed sálu byl třemi nejvzácnějšími jiřinkami přímo zasypán. Také v oknech byly vázy s jiřinkami, aby upozorňovaly kolemjdoucí na slavnost uvnitř. Pěvecký sbor zazpíval čtyřhlasně píseň, která byla složena na počest guberniálního rady Josefa Reyla, jakožto zakladatele „jiřenkové společnosti“. Skleněný pohár, zhotovený na památku slavnosti, byl naplněn vínem a koloval od úst k ústům.

V roce 1839, 16. září, se slavnosti opakovaly potřetí. O slavnosti referovaly Noviny vratislavské v č. 222 dříve, než zprávu přinesly Květy (roř. 1839, str. 334 a 335). Návštěva byla ještě hojnější než v předcházejícím roce. Celkem se sjelo do Skalničky na 80 milovníků jiřinek ze čtyř severovýchodních krajů českých a z hrabství kladského. Opět předsedal hospodářský rada J. V. Essenther. Byl poctěn zlatou medailí, pronesl úvodní proslov a byli zvoleni tři znalci pro oceňování, „ač i ostatní přítomní směli se vysloviti, ale jich slova neplatila“. Znalci si vedli toho roku velmi přísně. Z 200 vystavených semenáčků zhodnotili pouze 3 jako výborné, 80 jich zařadili do třídy první a ostatní, ač prý žádné nebyly špatné, byly hodnoceny jako obyčejné. Podle dnešní terminologie byla označena jako pohárová jiřinka semenáč skalického sládka Kučery. Tato vítězná jiřinka byla nazvána Smetana, „podle výtečného muže, vlastence a profesora Smetany z Plzně, který byl rovněž slavnosti přítomen. Týž složil k slavnostem báseň, která byla zde poprvé recitována“. A večer, když ti vzdálenější již odjeli, rozsvítil se vyzdobený sál. Z nejbližšího okolí se sešlo mnoho hostí, kteří v radostné náladě pobyli dlouho do noci.

O tom, jak vypadala slavnost jiřinek v roce 1840, se dovídáme z Bohemie (17. 9. 1840, č. 12, rubrika Kunst und Leben in Böhmen). Konala se 14. září a účastnilo se jí 83 pěstitelů. Počet semenáčků, které čekaly na ocenění, byl 116 (112 z kraje Královéhradeckého a 4 z Chrudimského). Mnoho zahradníků bylo až z pruského Slezska. Tentokrát bylo mezi hosty i několik dam. Jako oceňovací znalci byli zvoleni Müller von Eck z Ledče n. Sáz., z kraje Čáslavského, Ignác Lhotský, profesor z Hradce Králové, a pan Jiří Seifensieder, lékárník z Jičína. Podle jejich rozhodnutí dostalo výbornou 14 nových semenáčků, 47 bylo uznáno za velmi dobré a 55 jako dobré. Jako nejlepší byla opět vybrána jiřinka vypěstovaná v České Skalici. Jinak slavnosti probíhaly jako obvykle a večer opět v dekorovaném sále zazněla hudba.

Rok 1841 znamenal pro jiřinky skutečně těžký konkurenční boj o výtečné. Do Skaličky se sjelo 136 hostů. Soudcové rozhodovali velmi přísně a mnohý milovník jiřinek by prý byl raději viděl svého syna studenta propadlého, než svůj semenáček… V tomto roce byla mezi soudci poprvé žena. Jury se skládala z faráře Turka, z měšťana Jana Schmieda z nedalekého Josefova a z paní Josefy Novákové, choti důchodního z Pardubic. Oceňovalo se pouze 70 semenáčků. Dvacet jich propadlo úplně, 6 jich bylo vyznamenáno, velmi dobrých bylo vybráno 19 a dobrých zbývajících 25. Absolutním vítězem toho roku byl ratibořický správce Augustin Hoch. Jeho jiřinka byla prý „něžná, čarovně zajímavá a vábná“. Při hostině koncertovala hudba, kterou řídil českoskalický měšťan Pilař. Kapelník Hilmar z Kopidla složil na počest jiřinek polku, která se často hrála a stala se velmi oblíbenou. Večer se jako obvykle sešli k tanci mladí i staří.

Rok 1842 upevnil tyto tradiční již slavnosti ještě více. Konaly se tehdy 12. září a do Skaličky zavítalo celkem 180 hostí. Klasifikace před obědem dopadla takto: první dvě ceny získal dvorní zahradník Boh. Bossé z Ratibořic, třetí skalický kaplan Antonín Charvát. Dvorní zahradník Jiří Bernkop přivezl krásné strakaté a duhové semenáče, které však bylo povoleno oceňovat až příštím rokem, zůstanou-li jejich znaky stálé. Po klasifikaci byl hostina, hostinský Steidler byl štědrý, a čím více přibývalo jídel s vínem na stolech, tím zábavnější se stávala společnost. Zátky lítaly ke stropu, hovor nabýval na hlasitosti a živosti, připíjelo se a po každém přípitku zazněly intrády. Slavnost končila opět velkým bálem.