Háďátko kopretinové – Aphelenchoides ritzemabosi napadá listy jiřinek jen v těch zahradách, kde jsou jím silně zamořeny půdy. Nejčastěji žije v listech begónií, chryzantém, jednoletých aster a kamzičníků. Napadení tímto háďátkem na všech druzích květin poznáme podle toho, že se na listech tvoří žlutavé, později hnědavé a zasychající skvrny, jasně ohraničené nervy. Háďátka se rozšiřují zamořenou půdou nebo hlízami a řízky z napadených matečných rostlin.
Ochrana: Napadené rostliny odstraňujeme ze záhonů i s ulpívající půdou a pálíme. Pak porosty stříkáme několikrát v intervalech 10 až 14 dnů organofosfáty. Z porostů, kde bylo vysoké procento napadených rostlin, hlízy pro další množení neukládáme. Po práci na zamořených záhonech dezinfikujeme nářadí formalínem a z bot odstraníme ulpělou zem. Zamořený záhon dezinfikujeme Nematinem.

Plži z čeledi slimákovitých (Limacidae) působí někdy značné škody na mladých jiřinkách ve skleníku a pařeništi. Struhadélkem (radulou) uloženým na dně úst ohlodávají dužnaté části rostlin, okusují listy nebo sežírají klíčící rostlinky. Zanechávají po sobě stopy stříbřitě lesklého hlenu, ale přes den jsou pečlivě ukryti v půdě, pod výsevními miskami apod. Na vlhkých místech kladou po 20 – 40 kusech velká, téměř průsvitná vajíčka.
Ochrana: Pokožka slimáků je bohatá slizem, který je chrání před působením dotykových přípravků DDT a HCH. Proto se musí hubit speciálním přípravkem Limacidem, který vysušuje povrch těla.

Kořenohub zhoubný – Rhizoglyphus echinopus patří k mikroskopicky malým roztočům. Kromě hlíz jiřinek napadá podzemní části lilií, tulipánů, šafránů, mečíků, narcisů, hyacint, orchidejí aj. Postižené jsou nejčastěji podzemní části rostlin již dříve poškozené houbovou infekcí, poraněním při sklizni nebo zemními škůdci.
Ochrana: Silně napadené hlízy se musí spálit, ve skládce je nutno udržovat suchý vzduch a co nejnižší teploty. Slabě napadené hlízy se musí mořit 30 až 60 minut v 0,05 % roztoku Intrationu zahřátém na 40 °C. Účinné je také proplynění paradichlorbenzolem (viz str. 207 nahoře). Zamořený pozemek po sklizni důkladně vápníme.

Sviluška snovací – Tetranychus urticae je praktikům známa spíše pod názvem červený pavouček. Je to dobrý roztoč, pouhým okem sotva viditelný, jehož zbarvení kolísá od žluté přes oranžovou až do červena. Svilušky sají na listech mnoha zahradních rostlin. Jsou rozšířené zejména na karafiátech, prvosenkách, fialkách a okurkách. Vysávají obsah rostlinných buněk, a tak je umrtvují. Na listech vznikají bělavé skvrnky a listy šednou. Na spodní straně bývají listy potaženy jemným předivem, které svilušky chrání.
Ochrana: V boji proti sviluškám dbáme na dobrou výživu rostlin, kterou jim zajistíme zejména dostatečnou dávkou draslíku a kyseliny fosforečné. Dbáme také na to, aby rostliny měly dostatek vláhy. Napadené rostliny postřikujeme nebo poprašujeme sirnými přípravky, organofosfáty, nebo speciálními akaricidními přípravky (viz str. 215). Po sklizni nadzemní části pálíme. Před výsadbou hlíz z porostů v minulém roce napadených zkracujeme co nejvíce zbytky starých lodyh.

Škvor obecný – Forficula auricularia škodí hlavně ožíráním květů jiřinek. Je to vlhkomilný živočich. Potravu přijímá večer a v noci. Samičky přezimují v půdě. Larvy se líhnou v květnu, dospělí jedinci se objevují v červenci. Do podzimu žijí v zahradách a na zimu zalézají do země.
Ochrana: Škvory lze chytat pod hadry, pod věchty slámy, pod lepenku. Ničí je také přípravky na bázi DDT nebo HCH. Jimi poprašujeme půdu těsně kolem rostlin, které škvoři ožírají.

Třásněnky – Thysanoptera je droboučký, štíhlý hmyz, asi 1 mm dlouhý, černý, lesklý. Larvy jsou žlutavé. Třásněnky sají na listech, v květech a v zimě ve skládkách na cibulích a hlízách. Na napadených listech se objevují skvrny stříbřité, jindy bělavé nebo hnědavé. Do buněk se po sání třásněnek dostává vzduch a buňky odumírají. Poupata, na nichž sály třásněnky, se nerozvíjejí nebo vytvářejí květy deformované a špatně vybarvené. Třásněnky přenášejí také virus bronzovitosti rajčeta. Kromě jiřinek napadají mečíky, chryzantémy, karafiáty, hrachory aj.
Ochrana: Postřiky přípravky DDT, organofosfátovými nebo nikotinovými přípravky opakujeme při výskytu třásněnek 3 – 4 krát po 6 – 8 dnech. Vajíčka třásněnek tyto postřiky neničí.

Klopušky – Lygus sp. jsou charakteristické zploštělým tvarem těla. Při pohledu shora jsou podélně oválné a mají lesklá křídla. Sají na listech, květech a poupatech. Silným chobotem poraňují pletiva rostlin. Jejich sliny působí na pletiva jedovatě, vznikají deformace listů, protože pletiva v místě sání odumírají. Klopušky škodí hlavně při teplém počasí. Nejnebezpečněji a také nejčastěji poškozují kromě jiřinek chryzantémy.
Ochrana: Několikrát opakujeme postřiky přípravky DDT, organofosfátovými nebo nikotinovými přípravky. Nejvhodněji je rostliny postříkat ráno, dokud jsou klopušky po chladné noci ztuhlé a méně pohyblivé.

Křísové – Cicadoidea jsou drobný savý hmyz, 3 – 6 mm dlouhý, s křídly střechovitě složenými na těle. Zadní nohy mají skákavé, takže mohou odskakovat z listu, jakmile se dotkneme rostliny. Tím právě často křísové unikají pozornosti zahradníků. Většinou škodí na spodní straně listů, kde vznikají po jejich sání stříbřitě bělavá místa. Svým sáním znetvořují květy a listy.
Ochrana: Rostliny postřikujeme přípravky organofosfátovými, nikotinovými nebo DDT.

Mšice – Aphidoidea jsou všeobecně známý, několik milimetrů velký hmyz, který má měkké tělo. Na jiřinkách škodí většinou mšice maková – Doralis fabae, černé barvy. Mšice svým sáním rostliny oslabují, způsobují kroucení listů a deformaci květů a přenášejí virovou mozaikou (viz str. 201).
Ochrana: Rostliny postřikujeme organofosfátovými nebo nikotinovými přípravky. Skleníky můžeme vykuřovat přípravky ze skupiny HCH.

Drátovci jsou larvy brouků kovaříků (Elateridae). Jsou žlutě zbarvené, velmi tvrdé a dorůstají délky až 2 cm. Žijí několik let v zemi, než se zakuklí. Ožírají kořínky, provrtávají hlízy a cibule a podzemní části stonku mnoha druhů rostlin.
Ochrana: Mladé rostliny můžeme chránit zálivkou do děr kolem rostlin emulzí HCH nebo Endrinu. K jedné rostlině počítáme 3 – 5 g přípravku. Můžeme použít také zálivku Diazinonem. Na větších, silně zamořených plochách zavláčíme na podzim do půdy HCH.

Ponravy jsou larvy různých druhů chroustů, nejčastěji chrousta maďalového (Melolontha hippocastani) nebo chrousta obecného (Melolontha melolontha). Jsou masité, prohnuté do podoby písmene C, dozadu ztlustlé, bělavě nažloutlé, pokryté měkkou pokožkou. Hlavu mají hnědožlutou. Vývoj chrousta v larválním stadiu (jako ponravy) trvá tři až čtyři roky. Ponravy se živí podzemními částmi mnoha druhů rostlin. Nejraději okusují kořínky salátu, a proto salát používáme pro ně jako návnadu.
Ochrana: Důležitý je boj v prvním roce po silném náletu chroustů, protože v dalších letech se stávají ponravy proti chemickým přípravkům i agrotechnickým zásahům odolnější. Mnoho larev je možné zničit diskovými kypřiči a hlubokou orbou na podzim, na malých plochách rytím. Z chemických přípravků hubí mladé ponravy Aldrin a Lindan. Roční larvy (dlouhé asi 1,5 cm) ničí dávka Aldrinu nebo Lindanu 1 kg na 1 ar, dvouleté (dlouhé asi 2,5 cm) dávka 1,5 kg na 1 ar. Starší larvy (delší než 2,5 cm) jsou na chemikálie prakticky rezistentní a další zvyšování dávek je bezvýznamné. Na malých plochách můžeme vysázené rostliny chránit zálivkou Diazinonem nebo jiným organofosfátem.

Zavíječ kukuřičný – Pyrausta nubilalis se může vyskytovat na jiřinkách na území našeho státu jen v teplých oblastech, kde se pěstuje kukuřice na semeno. Největší škody sice způsobuje na kukuřici a konopí, ale v oblastech, kde se přemnožil, napadá mnoho druhů rostlin, mezi něž patří i jiřinky. U nás má zavíječ jen jednu generaci. Motýli se líhnou v červnu, nakladou vajíčka na pevné stonky rostlin a z těch se líhnou za několik dní housenky, které se vžírají do stonků. Koncem léta se ukrývají do nejspodnějších částí stonku, kde přezimují. Na jaře při teplotách 15 °C se kuklí.
Ochrana: Napadené rostliny je nutno odstranit z porostu a spálit. V oblastech, kde se škůdce pravidelně vyskytuje, musí se rostliny poprašovat nebo postřikovat preventivně přípravky na bázi HCH, nebo směsí HCH + DDT nebo organofosfáty v době líhnutí motýlů (červen až začátek července). Na pozemku, kde se škůdce vyskytl, dezinfikujeme na podzim půdu HCH.

Zemní housenky jsou larvy motýlů z rodu osenice – Agrostis. Jsou šedavé, zavalité, válcovité, 3 až 4 cm dlouhé. Ve dne přebývají v zemi a ožírají kořínky a podzemní části mnoha druhů rostlin, v noci vylézají a ožírají i nadzemní části rostlin.
Ochrana: Při zjištěném žíru na nadzemních částech rostlin je nejvhodnější poprach nebo postřik rostlin přípravky na bázi HCH nebo směsí HCH + DDT. Zároveň na zem rozházíme otrávenou návnadu, kterou si připravíme z 50 dkg otrub, 5 kg cukru, 10 cm³ Intrationu a 0,25 l – 0,3 l vody. Vše promícháme, až dostaneme jemně hrudkovitou hmotu. Tuto čerstvě připravenou návnadu rozházíme večer na zamořený pozemek. Uvedené množství stačí na plochu 2,5 aru.

Můra zelná – Mamestra brassicae poškozuje jiřinky jako housenka, která je 4 – 5 cm dlouhá. Vybarvení housenky kolísá podle potravy a stáří od zelenavé přes hnědou až do černavé. Na hřbetě má tři bělavé nebo žlutavé čáry, po bocích jde žlutá široká páska. Můra zelná má u nás dvě pokolení v roce. První pokolení klade vajíčka v květnu a červnu, druhé v červenci a srpnu. Přezimují kukly. Na jiřinkách škodí jen příležitostně, hlavně však vyhledává košťálovou zeleninu.
Ochrana: Mnoho kukel zničíme hloubkovou podzimní orbou nebo rytím, stejně tak vláčením. Housenky mladších vývojových stadií můžeme hubit poprachem nebo postřikem přípravky na bázi HCH, nebo směsí HCH + DDT, nebo Endrinem či organofosfáty. Starší housenky bývají velmi odolné. Na malých plochách je můžeme na rostlinách sbírat, nejlépe večer, kdy vylézají ze svých úkrytů.

Můra kapustová – Diataraxia oleracea má housenky různě zbarvené – zelené, žlutohnědé nebo rudohnědé, se světlejšími místy. Po bocích jim probíhá žlutavá nebo zelená zřetelná čára. Na hřbetě mají tři podélné čáry a mezi nimi čtyři bílé, černě kroužkované tečky. Můra kapustová má stejnou biologii jako výše popsaná můra zelná. Také způsob ochrany je stejný.

Můra gama – Plusia gamma má housenky dlouhé 3,5 cm. Tělo mají uprostřed tlusté, dopředu i dozadu nápadně zúžené. Zbarvení je variabilní, převládá však barva zelenavá nebo zelenožlutá. Na hřbetě je celkem šest tenkých bílých nebo žlutých, někdy dvojitých čar. Mezi nimi se zdvíhají bíle kroužkované bradavky. Po bocích probíhá přímá žlutavá čára, na níž leží bílé, černě vroubené průduchy. Tělo je pokryto kratinkými ostny a delšími chloupky, které vyrůstají z vysokých bradavek.
Můra gama je jedním z našich nejhojnějších motýlů. Podle převládající průměrné teploty se vyskytuje ve dvou nebo třech generacích. Nejčastěji mívá u nás dvě generace a její housenky způsobují největší škody v první polovině července, zejména na lnu a konopí. Jiřinky vyhledávají jen v letech silného přemnožení, které však netrvá nikdy delší období, protože po přemnožení se objeví mnoho chorob housenek, které omezují další rozšiřování tohoto škůdce. Teplá a dlouhá léta působí na škůdce příznivě, ve studených a vlhkých létech značné množství housenek hyne.
Ochrana: Z agrotechnických opatření hubí škůdce hluboká podzimní orba nebo rytí, z chemických přípravků jsou zejména na mladé housenky účinné přípravky na bázi HCH, nebo směs HCH + DDT. Vhodný je též Endrin nebo 4 % chlorid barnatý, k němuž přidáme 1 % melasy.