Skvrny na listech:

1. zelenožluté, nepravidelného tvaru, patrné nejvíce na mladých výhoncích, rostlina často přitom zakrslá: mozaika – virus mozaiky okurky – Cucumis virus 1 nebo virus mozaiky jiřinky – Dahlia virus 1 (str. 201);
2. v podobě nepravidelných kreseb, nejprve žlutých, později hnědnoucích (příznaky patrny na mladých výhoncích): kroužkovitá skvrnitost – Lycopersicum virus 3 (str. 201);
3. šedivé až černohnědé, okrouhlé, ostře ohraničené, často s koncentrickými kresbami, později jsou zachváceny celé listy, zejména spodní, které zasychají: skvrnitost listů – Entyloma dahliae (str. 205);
4. drobné bělavé skvrnky, pokrývající značkou část čepelí listů; na spodní straně listů saje asi
   4 mm dlouhý skákavý hmyz s křídly střechovitě složenými: křísové – Cicadoidea (str. 209);
5. bělavé nebo žlutavé drobounké skvrnky, při silném napadení listy žloutnou a zasychají, na spodní straně jemná lesklá vlákenka a pouze lupou patrný žlutý nebo červený roztoč: sviluška – Tetranychus sp. (str. 208);
6. světle zelené, později žlutohnědé až černohnědé skvrnky ohraničené většími žilkami, při silném napadení zasychají celé listy: háďátko kopretinové – Aphelenchoides ritzemabosi (str. 207).

Listy poškozené žírem:

1. od krajů nepravidelně housenkami můr: můra zelná – Mamestra brassicae, můra kapustová – Diataraxia oleracea, můra gama – Plusia gamma (str. 211);
2. okusy nesou stopy slizu a jsou pravidelné, s rovnými okraji: plži – z rodu slimákovitých – Limacidae (str. 207);
3. okraje rozžvýkány nepravidelně: škvor obecný – Forficula auricularia (str. 208).

Listy a výhony deformované:

1. v napadených listech drobné dírky, kolem nichž pletivo zasychá, a list se proto vyvíjí nerovnoměrně: klopušky – Lygus (str. 209);
2. sají na nich mšice – Aphidoidea (str. 209);
3. jednotlivý výhon náhle zvadne, často se zdá, že byl násilně zlomen; na stonku je nepatrný postranní otvor, z kterého se sype rozdrcená dřeň, uvnitř někdy 2,5 cm dlouhá šedožlutá nebo narůžovělá housenka s tmavším podélným proužkem na hřbetě: zavíječ kukuřičný – Pyraust nubilalis (str. 210).

Rostlina žloutne, vadne, hyne, na bázi stonku a na hlízách:

1. bílý vatovitý povlak, později černá kulatá tělíska velikosti hrachu: sklerociniová hniloba – Sclerotinia sclerotiorum (str. 204);
2. šedobéžově zbarvený práškový povlak, později patrná drobná černá kulatá tělíska velikosti špendlíkové hlavičky: plíseň šedá – Botrytis cinerea (str. 205);
3. na průřezu spodní části stonku cévní svazky zahnědlé: verticiliové vadnutí – Verticillium alboatrum (str. 203);
4. nádorky s hladkým povrchem – bakteriální nádorovitost – Agrobacterium tumefaciens (str. 203);
5. nádorky podobné růžičkám květáku nebo zmnožení nahloučených zakrnělých výhonků – bakterióza – Corynebacterium fascians (str. 203);
6. blízko povrchu nepravidelné chodbičky, které jsou vyplněny hnědou moučkou; pod lupou zde vidíme hruškovitě oválného roztoče asi 0,75 mm dlouhého, bělavého s hnědýma nohama: kořenohub zhoubný – Rhizoglyphus echinopus (str. 207);
7. kořeny částečně okousány nebo v hlízách vyhlodány chodbičky: drátovci (str. 210), ponravy (str. 210); nebo zimní housenky (str. 211).

Květy zakrnělé, znetvořené:

1. měknou a hnědnou, pokrývají se šedožlutým prášivým povlakem: plíseň šedá – Botrytis cinerea (str. 205);
2. sáním živočichů, kteří poškodili květní pupeny nebo poupata, přitom zároveň sledujeme příznaky na listech: mšice – Aphidoidea (str. 209), nebo klopušky – Lygus sp. (str. 209), nebo svilušky – Tetranychidae (str. 208).

Květy špatně vybarvené, jakoby našedlé:

• sají v nich třásněnky – Thysanoptera (str. 208).

Květy poškozeny žírem:

• původcem je buď škvor obecný – Forficula auricularia (str. 208), nebo housenky můr: můra zelná – Mamestra brassicae, můra kapustová – Diataraxia oleracea a můra gama – Plusia gamma (str. 211).

Na hlízách ve skládkách:

1. mokrá hniloba:
   1. na povrchu hlíz roste bílý vatovitý povlak, později černá kulovitá tělíska velikosti hrachu: sklerociniová hniloba – Sclerotinia sclerotiorum (str. 204);
   2. hlízy jsou porostlé šedobéžovým prášivým povlakem: plíseň šedá – Botrytis cinerea (str. 205);
   3. mění se v páchnoucí tmavou kašovitou hmotu: mokrá hniloba způsobená baktérií blíže neurčenou (str. 206);
2. suchá hniloba:
   1. části hlízy usychají a rozpadávají se: příčinou je verticiliové vadnutí – Verticillium alboatrum (str. 203) nebo nepříznivé skladovací podmínky (str. 206);
   2. hlízy jsou suché, blízko povrchu provrtané nepravidelnými chodbičkami, které jsou vyplněny hnědou moučkou; původcem je kořenohub zhoubný – Rhizoglyphus echinopus (str. 207);
3. nádorky
   1. nádorky s hladkým povrchem – bakteriální nádorovitost – Agrobacterium tumefaciens (str. 203);
   2. nádorky podobné růžičkám květáku nebo zmnožení nahloučených zakrnělých výhonů – bakterióza – Corynebacterium fascians (str. 203).