Virové choroby

Z virových chorob jiřinek se u nás běžně vyskytuje mozaika. Je to nejrozšířenější a nejvážnější choroba jiřinek vůbec. Je nebezpečná zejména proto, že se stálým vegetativním rozmnožováním jiřinek udržuje a dále rozšiřuje v kultuře. Vegetativním množením (hlízami i řízky) se totiž stoprocentně přenáší v příštím roce na mladé rostliny. Tím se nám vysvětluje, proč starší odrůdy, mnoho let vegetativně množené, jsou mozaikou nejvíce zamořeny. Na tzv. degeneraci jiřinek, známé právě u dlouho pěstovaných odrůd, se největším podílem uplatňuje právě vliv virových chorob, stejně jako je tomu např. u bramborů a chryzantém.

Podle toho, jak jednotlivé odrůdy reagují na virovou infekci, označujeme je jako:

1. supersensitivní (reagují těžkými příznaky, spojenými se zakrslostí),
2. semitolerantní (reagují příznaky na listech, ale jejich vzrůst není podstatně ovlivněn),
3. tolerantní (na infekci nereagují žádnými příznaky).

Původcem mozaiky jiřinky je v některých případech virus mozaiky jiřiny (Dahlia virus 1), jindy virus mozaiky okurky (Cucumis virus 1). Podle příznaků na jiřinkách není možné tyto dva viry od sebe odlišit. Z hlediska praktické ochrany jiřinek není však jejich rozlišení podstatné, protože oba jsou přenosné šťávou a mšicemi. Teprve další výzkumy osvětlí, který z obou virů se uplatňuje v kulturách jiřinek více. Virus mozaiky okurky je jeden z nejčastějších virů, který je rozšířen po celém světě a napadá stovky druhů kulturních a plevelných rostlin z nejrůznějších čeledí. V přírodě se udržuje přes zimu na vytrvalých rostlinách. V tomto případě se jiřinka uplatňuje jako důležitý zimní hostitel tohoto viru.

Pokusně můžeme dokázat přítomnost viru mozaiky okurky v jiřince přenosem šťávy z listů v jarních měsících na testovací rostliny, nejlépe Chenopodium quinoi nebo Nicotiana glutinosa. První reaguje tvorbou skrvn (tzv. lokálních lezí) na očkovacích listech, druhá mozaikou vrcholových listů. Virus mozaiky jiřinky dokazujeme přenosem mšicemi – mšicí broskvoňovou (Myzus persicae) na Verbesina encelioides. Tato rostlina reaguje na infekci virem mozaiky jiřinky prosvětlením žilek, později systematickou mozaikou a kroucením listů.

Ochrana: Za vegetace ničíme nadzemní části i hlízy napadených rostlin ihned po zjištění příznaků ochoření. Pravidelnými postřiky proti mšicím (viz str. 209) hubíme včas přenašeče. Zvláštní péči věnujeme výběru matečných rostlin. Vyřazujeme z nich i rostliny slabě podezřelé z infekce. Kultury určené pro množení zásadně nepěstujeme v blízkosti odrůd, o jejichž zdravotním stavu nejsme blíže informováni (např. vedle výsadby sortimentu). Dodržujeme proto izolační vzdálenost alespoň 100 m. Odrůdy, kterou jsou známé jako tolerantní tj., které mohou být zamořeny virovou infekcí, její příznaky se však na nich neprojeví, pěstujeme také odděleně ve stejné izolační vzdálenosti. Dosud jsou známy jako tolerantní tyto odrůdy: Andries Laetitia, Kranich Apfelblüte, Bishop of Llandaff, Corona, Finesse Anversoise, Magenta Triumph, Sophia a Sputnik. Vzhledem k tomu, že mozaiku jiřinky rozšiřují mšice, je třeba množit jiřinky v oblastech, kde nálety mšic nejsou tak časté a tak silné, to znamená v podhorských oblastech. Mladé rostliny proti mšicím chráníme. Při množení dezinfikujeme nože, kterými řežeme řízky, v 1 – 2 % roztoku formalínu nebo v lihu.

V poslední době se výskytu virových chorob jiřinek začíná hodně věnovat výzkum, a to jak u nás, tak i v cizině, protože tato otázka není dosud zcela jasná. Celkově se v budoucnu budou asi řešit virové choroby jiřinek šlechtitelsky. Zatím však nebyly zjištěny odrůdy, které by virové infekci zcela odolávaly, tj. které by byly rezistentní.

V cizině byla také popsána virová kroužkovitost jiřinky, způsobená virem bronzovitosti rajčete (Lycopersicum virus 3). Tento virus přenášejí třásněnky. U nás ani v Německu však na jiřinkách ani jinýc kulturách (rajčatech, tabáku, paprice aj.) zjištěn nebyl.

Bakteriální choroby

Bakteriální nádorovitost – Agrobacterium tumefaciens se vyskytuje nejen na kořenových krčkách a hlízách jiřinek, ale napadá časo také pivoňky, pelargónie, plaménky a nejrůznější stromy a keře. Choroba se šíří zamořenou půdou, vegetativním množením, někdy i semeny. Přenášejí ji také člověk a hmyz.
Ochrana: Přímá ochrana chemickými látkami není zatím spolehlivě vyřešena. Obvykle napadené rostliny i se zemí odstraňujeme a pálíme je. Po práci s nimi si umyjeme ruce mýdlem a nářadí dezinfikujeme formalínem (viz str. 213). Dodržujeme správnou agrotechniku, protože slabé rostliny jsou k této chorobě náchylnější, a omezíme zálivku. Důsledně hubíme živočišné škůdce, zejména drátovce, ponravy a zemní housenky. Ze slabě napadených rostlin neodebíráme řízky ani semena.

Bakterióza způsobená bakterií Corynebacterium fascians je celkem vzácně se vyskytující choroba jiřinek, která přechází na chryzantémy, karafiáty, mečíky, petúnie, řeřichu, hrachor a další. Na všech těchto druzích rostlin vyvolává zmnožení nahloučených výhonů nebo tvorbu nádorků podobných růžičkám květáku na kořenovém krčku. Choroba se šíří hlavně zamořenou zemí, nemocnými řízky, hlízami nebo semeny.
Ochrana: Zásady ochrany jsou stejné jako u bakteriální nádorovitosti – Agrobacterium tumefaciens.

Houbové choroby

Verticiliové vadnutí – Verticillium dahliae je způsobováno houbou, žijící v půdě. Odtud napadá podzemní části rostlin, dříve již nějak zesláblých, např. nedostatkem vody nebo poškozených zemními škůdci. Svým podhoubím prorůstá svazky cévní a ucpává je, takže rostlina náhle zvadne. Choroba je také přenosná šťávou. Napadené svazky cévní hnědnou, což pozorujeme na příčném řezu stonkem, zejména blízko kořenového krčku.
Ochrana: Nemocné rostliny ihned odstraňujeme i s podzemními částmi a pálíme. Rostliny z napadených porostů nemnožíme ani řízky, ani hlízami, protože podhoubí může být prorostlé i ve zdravě vypadajících rostlinách. Na zamořené pozemky nevysazujeme po několik let rostliny náchylné k této chorobě (zejména se to týká vytrvalých aster, chryzantém, máku, pivoněk, plaménků, karafiátů, pěnišníků, růží, okurek, rajčat, brambor apod.).

Sklerociniová hniloba – Sclerotinia sclerotiorum je další důležitou chorobou. Prvními příznaky na jiřinkách jsou změklá průsvitná místa na stonku. Potom uvadnou listy, které vyrostly na tomto stonku, a za vlhkého počasí vzniká hniloba hlízy. Na spodní části stonků a na hlíze se pak tvoří husté vatovité povlaky bílého podhoubí. Když napadené pletivo shnije a odumře, podlehne rozkladu hrachu, jimiž houba přezimuje v půdě. Na jaře, když je vlhko a teplo, způsobují tato tělíska novou infekci. Některé z nich vydrží v půdě i několik let. Parazit napadá také okurky, rajčata, hrách, fazole, tabák a jiné rostliny. Rozvoj choroby je podporován vlhkým stanovištěm a těžkou půdou.
Ochrana: Nemocné rostliny odstraňujeme ze záhonů i s okolní půdou. Pálíme je nebo je hluboko zakopeme a prosypeme nehašeným vápnem. Zamořený pozemek je třeba zvlášť pečlivě hluboko zorat nebo zrýt a povápnit. Kde je to technicky proveditelné, je dobré dezinfikovat půdu párou (ohřát zeminu na 95 °C po dobu 30 minut) nebo do ní zavláčet Brassicol v dávce 50 až 70 g na 1m². Ve skladovacích prostorech vyřazujeme ihned při ukládání nejen hlízy zjevně napadené, ale i hlízy okolní. Udržujeme zde co nejnižší teploty (kolem 0 °C) a často větráme. Před uskladněním nových hlíz prostory vyčistíme a vysíříme. Zvlášť pečlivě dodržujeme veškerá hygienická opatření v množinách a písek bezpodmínečně sterilujeme teplem (95 °C po dobu 30 minut).

Plíseň šedá – Botrytis cinerea napadá nejčastěji poupata a květy jiřinek za dlouho trvajícího deštivého počasí, zejména v polohách s malým vzdušným prouděním. Vytváří na poupatech a květech šedobéžové povlaky výtrusů. Výtrusy se rozprašují, a tím se choroba v porostu rychle šíří. Na nepříznivých stanovištích přechází parazit i na stonky, ve vlhkých skládkách způsobuje hnilobu hlíz.
Ochrana: Je třeba zajistit rostlinám vhodné stanoviště a hlízám vyhovující skladiště na zimu. Při výskytu choroby se musí opakovat v týdenních intervalech 2krát až 4krát (podle počasí) postřiky Novozirem N, k němuž přidáváme Adhezin.

Skvrnitost listů – Entyloma dahliae se objevuje na listech jiřinek zejména ve vlhkých letech nebo na extrémě vlhkých stanovištích, nejčastěji v pozdním létě, když jiřinky kvetou; výjimečně napadá i mladé semenáčky a řízkovance. Pozdní výsadba nebo nedostatek vápna v půdě rozvoj choroby podporují. Odrůdy jiřinek jsou k této chorobě různě náchylné. Například kaktusové jiřinky trpí skvrnitostí listů velmi často, naproti tomu pomónkovité jen výjimečně. Zcele rezistentní však není žádná odrůda kulturních jiřinek – Dahlia variabilit. V Guantemale, z které jiřinky původně pocházejí, byla tato choroba dokonce pozorována i na planě rostoucích jiřinkách – Dahlia coccinea.
Skvrnitost listů se šíří v porostu velmi rychle, zejména za větrného a deštivého počasí. Výtrusy, které vyklíčí na listu v místě, kam dopadnou, prorostou částí čepele, a když v tomto místě pletiva odumřou, vytvoří zde houba nové sporty, jež šíří infekci na další listy. Přes zimu se houba udržuje jednak v půdě na odumřelých napadených listech a na zbytcích starých stonků a jednak na hlízách ve skládce.
Ochrana: při výsadbě jiřinek musíme střídat pozemky, vápnit je a hlízy ne vysazovat příliš hustě. Vyhýbáme se polohám vlhkým, málo vzdušným. Na začátku výskytu choroby musíme ihned postřikovat zinečnatým nebo měďnatým přípravkem, nejlépe však Kaptanem. Za deštivého počasí postřiky několikrát opakujeme. Na podzim nať spálíme (napřed se musí polít upotřebeným olejem) nebo hluboko zakopeme společně s nehašeným vápnem.

Padání mladých rostlin (semenáčků nebo řízkovanců) se projevuje tak, že kořenový krček je zahnědlý, rostlina vadne, přepadá a hyne. Toto „padání je způsobováno infekcí houbami Pythium debaryanum, Rhizoctonia solani (= Monilipsis aderholdi), Thielaviopsis basicola, Phytophthora sp. aj. Choroboplodné zárodky mohou být v půdě, na truhlících, na rámech pařenišť, na konstrukci skleníků, na nářadí, popřípadě i na semenech nebo řízcích.
Ochrana: Vznik a rozšíření padání mladých rostlin v množinách je podporováno vysokou vzdušnou vlhkostí, nedostatkem světla, vysokou teplotou, nedostatečným provzdušováním, špatnou propustností půdy, hustým výsevem nebo výsadbou a také použitím semene nebo řízků z nemocných matečných rostlin. Proto dbáme, aby byly na množinách rostliny pěstovány za nejlepších agrotechnických podmínek. Nezapomínáme také na dezinfekci půdy ve sklenících a pařeništích.
Objeví-li se přes všechny ochranná opatření ve výsevu padání, uhynulé rostlinky odstraníme, prázdné místo polijeme 1 – 2 % roztokem rtuťnatého mořidla nebo 0,5 % Captanem a zbylé rostlinky zalijeme 0,2 – 0,3 % roztokem Herylu nebo 0,05 až 0,1 % roztokem rtuťnatého mořidla pro mokré moření v množství 5 l na 1 m². Po zálivce roztokem rtuťnatého mořidla pokropíme rostlinky čistou vodou. Účiná je také zálivka slabým roztokem manganistanu draselného (hypermanganu). Připravíme si jej tak, že koncentrovaný roztok hypermanganu přiléváme do konve s vodou, až vznikne slabě růžový roztok.