Skupina jiřinek, která byla u nás označována též jako velká pompónka.
Květy jsou dokonale plné, hladce utvářené, dokonalého kulovitého nebo nepatrně zploštělého tvaru. Petály jsou v pravidelných řadách, tupě nebo okrouhle zakončené (svinuté okraje), konce petálů jsou dovnitř stočené více než polovinou své délky.
Typická odrůda: Pepa Pražský, Butterball.
Jedna z hlavních skupin, u nás nejvíce oblíbených. Květy jsou zcela plné, husté, střed nesmí být vidět. Paprskovité petály jsou široké, někdy nepatrně stočené a nepravidelné, mírně zkroucené (míšenka) nebo obyčejně tupé (oblé), jindy více či méně hladké a pravidelné.
Typická odrůda: Sto let Babičky, Bedřich Smetana.
Skupina u nás téměř se nevyskytující. Nenašla dosud obliby.
Květy jsou poloplné a při plném rozkvětu je vidět střední terč. Skládají se ze dvou nebo více prstenců rovných nebo mírně zvlněných petálů a středního žlutého terče.
Skupina u ná též méně známá, zasluhující rozšíření. Vzrůst vesměs do 100 cm, rostlina je obalena typickými jednoduchými květy s okružím (náhrdelníkem), které je tvořeno z drobnějších petálů, obvykle odlišné, dobře sladěné barvy. Květ tvoří prstenec hladkých paprskovitých petálů, dále prstenec malých petálů, tvořících okruží, a žlutý středový terč. Petály okruží jsou přibližně o polovinu kratší než vnější petály.
Typická odrůda: La Cierva, La Gioconda.
Skupina u nás zatím málo známá, ale zasahující rozšíření. Jsou nízkého vzrůstu a výborně se hodí pro hromadnou výsadbu, za určitých okolností a péče i do větších truhlíků. Květy jsou utvořeny z vnějšího prstence hladkých paprskovitých petálů. Mezi těmito petály a středovým terčem je husté okruží tubulárních (rourkovitých) petálů.
Typická odrůda: Roulette
Skupina zahrnuje všechny jednoduše kvetoucí jiřinky od trpasličích druhů (Dwarf Bedder), přes miňonky (do 50 cm výšky) až k jednoduchým (přes 50 cm výšky). Květy jsou typické, s jednoduchým prstencem petálů (květních lístků), střed tvoří žlutý terč.
Typická odrůda: Průhonické neošlechtěné miňonky nebo Kokete.
V Národní jiřinkářské společnosti se od roku 1950 do roku 1960 velmi často měnili funkcionáři. Vzhledem k novému uspořádání spolků v našem státě a s ohledem na nový spolkový zákon nebyla společnost pevně organizována. Tato nejistá situace se právě odrážela ve stále se střídajících funkcionářích.
Jiný z našich současných šlechtitelů jiřinek je Karel Kec z Kojetic u Prahy (narodil se 11. 2. 1894 v Kostelci n/L.). Vypěstoval rovněž řadu novinek, které jsou vesměs uvedeny v soupisu jiřinek.
Velice úspěšní jsou ve své práci také manželé Doiášovi z Hlubokého Dolu u Kolína, kteří se zasloužili o vyšlechtění mnoha cenných novinek a neustále zásobují novinkami pokusnou zahradu.
Vynikajícími pracovníky v tomto oboru, kteří začali šlechtit jiřinky v době, kdy éra Dokoupilovy slávy vrcholila, byli Josef Exnar z Třebešova a Jaroslav Jindříšek ze šlechtitelské stanice v Heřmanově Městci.
Na Moravě se mezitím stal úspěšným šlechtitelem jeden z neúnavných a stále mladých členů PhMr. Jaroslav Pozzi (narodil se 29. 10. 1889 v Prusinovicích u Holešova). Po vystudování farmacie měl jako kroměřížský lékárenský praktikant i jako farmaceut Karlovy university živý zájem o botaniku a studoval ji u prof. Václava Velenského s výborným prospěchem. Jiřinky ho zaujaly v Jaktaři u Opavy, kde se s nimi setkal poprvé ve větším množství v tamějším sadě ovocnářské školky.
Osvobozením Československa v roce 1945 nastalo ve spolkovém životě mnoho změn. Za několik let, kdy nebyl čas na oceňování, se nashromáždilo mnoho novinek, a proto v letech 1945 a 1946 se hojně vysazovalo a na podzim oceňovalo. Rok 1947 byl opět významným mezníkem, neboť v České Skalici byly vzpomínkové jiřinkové slavnosti a celostátní výstava jiřinek. K těmto slavnostem byl vydán místním nákladem Almanach.
Běží na WordPress & Šablona od Anders Norén