Osivo jřinek se vysévá běžným způsobem, podobným jako u letniček při předpěstování. Semeno je velmi dobře klíčivé a brzy vzchází. Nejvhodnější doba pro výsev je březen, osivo je však možno vysévat již od konce února až do dubna. Vyséváme buď do teplého pařeniště, nebo v poloteplém skleníku do truhlíčků nebo misek. Nejvhodnější zemina pro výsev je starší písčitá pařeništní zem, nebo starší kompost. Vyseté semeno se pokryje slabou vrstvou čistého písku, nebo lehké zeminy a přitlačí. Osivo vyklíčí za 10 – 15 dní. Mladé rostlinky pak pokud možno brzy přepícháme, buď opět do pařeniště, nebo do truhlíčků ve skleníku.
Autor: admin (Strana 3 z 7)
Při zasílání jiřinek, ať již hlíz, nebo mladých, živých rostlin, jsou k označování nejvhodnější normální visačky z fólií PVC, nebo celuloidu, v barvě bílé, nebo jiné světlé. K navázání je nejvhodnější slabý pozinkovaný, popřípadě měděný drát. Drát je vhodnější než provázek, protože jmenovka se může spolehlivěji připevnit k suchému stonku. Pro psaní jmenovek používáme buď zvláštní inkoust, který se pro tento účel vyrábí, popřípadě speciální tužky na sklo. Je-li fólie aspoň na jedné straně matná, nebo drsná, je možno psát tvrdší obyčejnou tužkou. Inkoustová tužka je nevhodná, protože nápis se ve vlhku rozmazává.
Při zasílání jiřinek je nejdůležitější pečlivé balení, aby hlízy nebo mladé rostliny cestou neutrpěly. Tento požadavek se zdá být samozřejmý, ve skutečnosti však vždy samozřejmý není a odběratelé pak bývají po obdržení zásilky zklamáni stavem rostlin.
Nejvhodnějším materiálem při balení jiřinkových hlíz je suchá rašeliny, která je lehká, dobře vyplňuje prostor mezi hlízami a dostatečně tepelně izoluje. Tato poslední vlastnost je vhodná zvláště pro zásilky v zimním období, kdy je jinak nebezpečí, že hlízy během dopravy namrznou.
Správné přezimování jiřinkových hlíz je základní podmínkou jejich úspěšného pěstování v dalším roce. Aby hlízy dobře přezimovaly, musí být dobře vyzrálé a vyvinuté. Hlízy přehnojených rostlin přezimují špatně, protože jejich pletivo je řídké. Přihnojování jiřinek proto skončíme do konce července, nejdéle do počátku srpna. Klesne-li teplota pod bod mrazu, což bývá u nás obvykle koncem září, zničí noční mrazíky květy i listy jiřinek. V tuto dobu však bývají hlízy již natolik vyzrálé, že je možno je sklízet.
Úspěch pěstování jiřinek v květináčích závisí hlavně na vhodném výběru odrůd a správném ošetřování. Pro hrnkovou kulturu se hodí především slaběji rostoucí odrůdy nízkého vzrůstu. Jsou to zejména jiřinky ze skupiny drobnokvětých, hlavně miňonky, dále mnohé nižší orkužokvěté, a pak i některé leknínky. Také mnohé pompónky jsou vhodné.
Když výhony dosáhly délky 50 – 60 cm, vyvážeme je ke kolíkům, aby se rostliny větrem nevyvracely. Kolíky nemají být příliš dlouhé, mají vyčnívat nejvýše 1 m nad zemí. Když keře jiřinek urostou, svým olistěním kolíky zcela zakryjí. Pro přivazování výhonů nepoužíváme zásadně příliš tenké, i když pevné provázky, nebo nylonová vlákna, protože snadno poškozují měkké výhony zařezáváním. Velmi dobrý je sisál, nebo textilové proužky. V Německu používají časo pozinkovaný vlnitý drát, který se pro tento účel speciálně vyrábí pod označením „Bind – Rapid“. Práce s ním je velmi rychlí a pro trvanlivost drátu je tento způsob velmi levný.
V našich klimatických podmínkách přicházejí téměř pravidelně asi v polovině května poslední mrazíky, které mohou jiřinky poškodit. Jiřinky musíme tedy vysazovat tak, aby se do této doby ještě nevyvinuly nadzemní části rostlin. Výhony vyraší asi za 2 týdny po vysázení hlíz.
Jiřinky proto sázíme většinou počátkem května, v chladnějších oblastech až v polovině května. Mladé rostliny z řízků, nebo narašené hlízy, které mají již zelené výhonky, sázíme až v druhé polovině května, kdy již minulo nebezpečí mrazíků.
Pozemek určený k výsadbě jiřinek ve velkém je třeba na podzim hluboko zorat a přitom pohnijit chlévským hnojem v dávce 200 – 300 q/ha, popřípadě kompostem. V zahradách záhony určené pro jiřinky hluboko přeryjeme. V půdách těžkých, vazkých, je prospěšný přídavek rašeliny, v lehkých půdách pak přidáváme hnůj, nebo dobrý kompost. Takto je možno zlepšit téměř každou půdu. Z průmyslových hnojiv je dobré podzimní hnojení Thomasovou moučkou, v dávce 5 q/ha a 40 % draselnou solí 3 q/ha. Jestliže nebylo hnojeno hnojem ani zorána směska, rozhodíme na jaře před zpracováním půdy ještě síran amonný v dávce 2 q/ha.
I v jižní Africe je ustavena jiřinkářská společnost. Z tohoto sortimentu se k nám dostala jiřinka Juanita, která zvítězila již na mnoha výstavách a soutěžích. Má výborný množitelský koeficient a je naděje, že přetrvá mnohé odrůdy, sice daleko krásnější, ale silným prošlechtěním méně odolnější.
Jiřinky prošly prakticky celým kulturním světem. Uvádíme jen malý výčet informací ze světa, pouze z několika států. Je to jistě zajímavý materiál, který by při soustavném sledování stačil na malou knížku. Předpokládáme, že i tyto krátké informace poslouží dobře a postačí pro běžnou potřebu zahradníků a milovníků jiřinek.
Obliba jiřinek v Austrálii a na Novém Zélandě je veliká. Tento kontinent obohatil rovněž náš sortiment o mnoho cenných a atraktivních odrůd. Tak se k nám dostaly z těchto oblastí v posledních letech následující jiřinky: Ad Astra, Helen West, John Butterworth, Kelvin, Kidd´s Climax, Mascot, Mrs Mc Donald, Quill, Ronlea Martin, Tartan, Zuzane Gay. Tento nepatrný výčet jiřinek však říká mnoho, neboť každá z těchto jiřinek je značným přínosem v sortimentu.
Jeden z význačných australských šlechtitelů, pan Brand, obohatil sortiment o mnoho odrůd, vesměs začínající v pojmenování vždy prvním slovem Croydon. Všechny tyto jiřinky zasluhují pozornosti.
