Osvobozením Československa v roce 1945 nastalo ve spolkovém životě mnoho změn. Za několik let, kdy nebyl čas na oceňování, se nashromáždilo mnoho novinek, a proto v letech 1945 a 1946 se hojně vysazovalo a na podzim oceňovalo. Rok 1947 byl opět významným mezníkem, neboť v České Skalici byly vzpomínkové jiřinkové slavnosti a celostátní výstava jiřinek. K těmto slavnostem byl vydán místním nákladem Almanach.

Národní jiřinkářská společnost pokračovala dále v udržování sortimentu, ve vysazování nových druhů jiřinek a v každoročním oceňování, které se koná v Pardubicích vždy v druhé polovině srpna. O spolkovou pokusnou zahradu se stará po všechna léta dodnes Karel Kovárník se svým kolektivem. Za 40 let zde bylo vysázeno přes půl milionu jiřinkových hlíz a přes 3500 nových jiřinkových výpěstků. Tato čísla jsou sama dost výmluvná.

V roce 1949 ztratila Národní jiřinkářská společnost jednoho ze zakládajících členů, architekta Václava Vetešníka. V této době umírá mnoho členů, zvláště nejstarších, a společnost tak ztrácí pěstitele a šlechtitele. Ze starých šlechtitelů zemřel Otakar Křtěn, Karel Pašík a Martin Švajner. Někteří šlechtitelé přestali pracovat pro stáří.