Jiřinka jako každá jiná květina potřebuje přímé denní světlo. Proto volíme výstavní místnost, pokud je to jen trochu možné, vždy tak, aby se nemuselo používat umělé osvětlení. Při umělém světle se totiž často mění barva a někdy se dokonce ztrácí osobité vybarvení květu. Rovněž se musíme postarat o to, aby místnost byla větratelná, aby se vzduch mohl rychle vyměnit. Jinak vystavené jiřinky záhy vadnou, vzláště při větším počtu návštěvníků. Výběr nevhodného sálu a dostatečná výměna vzduchu by měla být první starostí pořadatelů výstavy.

Velikou výhodou je sál s betonovou nebo terazzovou podlahou, nebo se šamotovou dlažbou. Zde si můžeme dovolit zajímavější a přirozenější úpravu než v sále s podlahou dřevěnou nebo parketovou. V takovém sále lze popustit uzdu fantazii a udělat pro návštěvníky ukázky jako ve volné přírodě. V nizounkých truhlíčkách si můžeme napěstovat hebounký trávník (výsevem travního semena několik dnů před výstavou), či zhotovit zelené plochy sejmutím vhodného drnu a do nich pak umisťovat větší vázy a mísy s exponáty.

Máme-li zajištěn vhodný sál, je třeba zakreslit si půdorys a na papíře naplánovat, jak rozmístit stoly a vůbec všechen materiál, který přijde na výstavě v úvahu. Zakreslíme si zde stoly, praktikábly a pódia, které máme k dispozici, a spočítáme si, kolik váz, mís a jiných aranžérských prvků lze na plechy těchto pomůcek, nebo na zem umístit. Tím zjistíme, kolik nádob budeme potřebovat a kolik odrůd jiřinek musíme opatřit, a v jakém počtu.