Dělení hlíz

Dělení hlíz je nejjednodušší a nejsnazší způsob rozmnožování jiřinek. Dělá se hlavně tam, kde není třeba namnožit větší množství materiálu, to je v zahrádkách. Dělení hlíz se však používá i ve velkých podnicích, a to nikoliv jako hlavní způsob rozmnožování, ale proto, že silnější jiřinkové hlízy je třeba v každém případě před sázením rozdělit, chceme-li dosáhnout bohaté násady kvalitních květů. Sázíme-li totiž silnbé hlízy bez předchozího rozdělení, vytvoří rostliny příliš mnoho výhonů, což je na úkor vývinu poupat a květů. Proto před sázením rozdělujeme hlízy i v tom případě, kdy nepotřebujeme jiřinky rozmnožit.

Hlízy dělíme opatrně, s největší pozorností, aby všechny oddělky byly schopné života. Hlízy totiž nemají na svém povrchu očka, jako je tomu například u brambor, ale očka jsou jen na kořenovém krčku. Proto, oddělíme-li hlízu od krčku, nemůže z ní vyrašit výhon a taková hlíza uhyne. To je důležité znát při dělení hlíz. Hlízy tedy správně dělíme tak, aby každý oddělek měl krček s nejméně jedním očekm.

Před dělením je třeba hlízy dobře očistit, zbavit ulpělé zeminy, aby bylo možno bezpečně posoudit, jak nejlépe hlízy rozdělit. Dělení se nikdy nedělá na podzim po sklizni hlíz, nýbrž až po jejich vyschnutí na jaře, nějaký čas před sázením nebo zasíláním. Zbytek stonku seřízneme krátce nad kořenovým krčkem a hlízy si dobře prohlédneme. Je třeba dobře odhadnout, které části hlíz bude možno oddělit, aby na každém oddělku byl potřebný počet oček. Pak hlízy nožem rozdělíme. Pro účely pěstitelské postačí i malá hlíza, třeba jen s jedním očkem, z něhož se vyvine bohatě kvetoucí rostlina, pro prodej je však třeba zachovat určitou minimální velikost hlízy.

Potřebujeme-li rozdělit jednu tlustou hlízu, můžeme ji podélně rozkrojit i s kořenovým krčkem, popřípadě i se zbytkem stonku tak, aby na každém dílu zůstalo alespoň jedno očko. Řezné rány pak ponecháme na suchém vzduchu dobře zaschnout, popřípadě je poprášíme jemně mletým dřevěným uhlím. Čerstvě rozkrojené hlízy není vhodné ihned vysazovat, protože mohou začít zahnívat. Časový odstup mezi dělením a výsadbou má být nejméně týden.

Řízkování

Dělením hlíz získáme poměrně málo nových rostlin – většinou 2 – , nejvýše 4. V podnicích, kde se jiřinky obchodně množí, je proto třeba použít jiného způsobu s větším množitelským efektem – a to je řízkování.

Pro množení řízkováním je nezbytný skleník, kde necháváme hlízy narašit a také řízky zakořenit. Pro množení v malém u zahrádkářů nepřichází proto tento způsob prakticky v úvahu. Skleník pro tento účel musí být světlý, s možností vytápění na teplotu 15 – 20 °C. Vhodný je sedlový skleník 3 m nebo 6 m široký.

Matečné hlízy určené k řízkování připravíme nejprve k narašení. K tomuto účelu vybíráme hlízy spíše menší, aby zabraly méně místa. Nejprve je dobře očistíme a pak je zakládáme buď přímo na skleníkové police, nebo do truhlíčků. Zakládání do truhlíčků má tu výhodu, že se založenými hlízami lépe manipuluje a že je možno prostor ve skleníku intenzívněji využít před řízkováním, i po něm. Při zakládání se hlízy kladou co nejtěsněji k sobě na vrstvu rašeliny s pískem. Stejnou směsí se pak kořeny zasypou tak, aby byly pokryty asi ze tří čtvrtin. Horní partie hlíz musí zůstat volně nad zemí. V některých případech zakládáme hlízy i do větších květináčů. Je to výhodné zvláště při množení semenáčů nových odrůd, od nichž máme zatím jen po jedné hlíze.

Založené hlízy se musí dokonale označit jmény odrůd, popřípadě čísly. Musí být označeny tak, aby nemohlo dojít k záměně odrůd. Pro tento účel jsou velmi vhodné jmenovky z celuloidu nebo PVC, napsané tužkou na sklo. Jmenovky připevňujeme pozinkovaným nebo měděným drátem pevně ke zbytku stonku, aby během manipulace nemohly spadnout.

Hlízy zakládáme v únoru, nejpozději v březnu. Po založení je mírně zavlažíme a zvykáme zvolna na vlhko. Mírným přestřikováním vlahou vodou udržujeme. S postupným zakořeňováním hlíz závlahu zvyšujeme. Brzy začnou hlízy rašit. Až do té doby mohou být truhlíčky se založenými hlízami ve tmě, jakmile však hlízy začínají rašit, musíme je umístit na světle. Mladé výhonky zde rychle narůstají, a jakmile dosáhnou potřebné délky, začneme s řízkováním. Vhodnou dobu k řízkování je třeba dobře odhadnout, aby řízky nepřerostly. Jakmile má výhonek 3 – 4 páry lístků je 5 – 7 cm dlouhý, začínáme řízkovat.

Pro úspěch zakořeňování je rozhodující hlavně správný způsob řezání řízků. Ostrým nožem odřezáváme řízky i s malým kouskem krčku (patkou) matečné rostliny na bázi. Takto řezané řízky zakořeňují až z 95 %. Řízky řezané výše zakořeňují velmi neuspokojivě, takže vznikají velké ztráty. Správně odebraný řízek zakoření v dobrých podmínkách za 10 – 12 dní. Řízky je možno také od matečné rostliny odtrhávat, a to tak, aby naspodu řízků opět zůstala patka z kořenového krčku.

Řízky ihned po odřezání napícháme na množárenský záhon do čistého písku, nebo do směsi písku s rašelinou. Tento substrát má být sterilní, proto se před píchání řízků steriluje teplem, popřípadě chemicky. Řízky můžeme také píchat do truhlíčků, nebo misek, popřípadě v malém do květináčů. V některých podnicích se řízky píchají po jednom do malých květináčů, v nichž rostliny po zakořenění zůstávají až do přesazení. Při tomto způsobu je ovšem zapotřebí daleko více místa ve skleníku než při píchání na množárenský záhon. Výhodné při tom je, že mladé rostliny již od svého zakořenění mají dostatek místa, lépe se vyvíjejí a jsou kompaktnější. Při přesazování se u nich ani přechodně nezastavuje růst.

Teplotu půdy množárenského záhonu udržujeme na 18 °C, teplotu vzduchu na 15 – 18 °C. Řízky časo přestřikujeme vlahou vodou a vzduch udržujeme vlhký. Před vytvořením kalusu nesmějí řízky vadnout. Osvědčilo se zpočátku napíchané řízky přikrýt papírem, nebo ještě lépe polyetylénovou fólií. Tím se snadno udržuje potřebná vlhkost řízků a zamezuje se jejich vadnutí. Zakořeňování řízků se tím urychluje.

Po zakořenění mladé rostliny hákujeme. Tento úkon není dobře dlouho odkládat, protože by snadno mohlo dojít k vytažení a tím ke znehodnocení mladých rostlin. Pro hrnkování používáme většinou květináče o průměru 8 cm. Mladé rostliny musíme sázet do květináčů opatrně, aby kořínky nebyly poškozeny a zastavení vývoje rostlin bylo co nejkratší. Zem musí být lehčí, avšak výživná. Vhodná je směs starší pařeništní zeminy s pískem a rašelinou.

Zpočátku je třeba nahrnkovaným rostlinám poskytnout vlhké ovzduší, stejné jako v množárně. Po ujmutí začínáme rostliny zvykat na více vzduchu a méně vlhkosti. Samozřejmou podmínkou je dostatek světla. Do doby výsadby pěstujeme mladé rostliny v poloteplých pařeništích. Zde se velmi dobře vyvíjejí, můžeme zde přes den vydatně větrat a před výsadbou jiřinky dokonale otužíme sejmutím oken. Mladé rostliny z brzkého řízkování je většinou třeba po prokořenění hrnků přesadit do větších květináčů o průměru 10 cm.

Poněvadž rostliny mohou být poškozeny pozdními mrazíky, nevysazujeme sazenice ven do volné půdy dříve než ve druhé polovině května, kdy toto nebezpečí již pominulo. Do té doby je třeba na noc chránit rostliny okny, popřípadě ještě přikrývkami. Při ošetřování mladých rostlin pod sklem nesmíme také zapomínat chránit rostliny proti mšicím. Jiřinky chráníme postřikem nebo zakuřováním skleníkových prostorů.

Rostliny množené řízkováním se nechovají vždy stejně jako rostliny z hlíz, zvláště v prvním roce. Některé odrůdy množené řízkováním nevytvářejí v prvním roce normální květy, jiné odrůdy mají zase naopak květy zvlášť krásné, oproti rostlinám vypěstovaných z hlíz. Některé odrůdy, které mají slabší květní stopky, mívají při množení řízkováním v prvním roce stopky pevnější a květy na stopkách pěkně postavené, oproti rostlinám pěstovaným z hlíz. Tento jev je třeba si uvědomit zvláště při posuzování nových, ještě nevyzkoušených odrůd. Pro posouzení nové odrůdy nestačí tedy první množení ze řízků. Toto posouzení se musí doplnit hodnocením rostlin, namnožených z hlíz v dalším roce.

Roubování jiřinek

Jako podnože se používají menší hlízy, popřípadě jejich spodní části, seříznuté na délku asi 5 cm. Jako rouby se používají řízky z narašených hlíz. Roubuje se buď do rozštěpu, nebo na kozí nožku. K ovázání naroubovaných hlíz používáme lýko nebo vlnu. Naroubované hlízy se vsadí do malých květináčů s čistým pískem tak, aby vrchní část hlízy s roubem byla zakryta. Květináče s roubovanci pak umístíme v množárně, kde jim poskytneme podobné podmínky a ošetření, jak bylo popsáno u řízkování. Asi za 3 týdny se roub ujme, roubovanec začíná růst a hlíza zakořeňuje. V tuto dobu rostliny přesadíme do větších květináčů s lehkou pařeništní zemí. Roubované jiřinky ošetřujeme stejně jako nahrnkované řízky.