Ovšem všechna místa, kam sázíme jiřinky, musí být na plném slunci. Stín totiž jiřinkám nejvíce škodí. Jiřinka jinak snese všechno, roste dobře i na suchém a málo zalévaném místě, chudě vyhnojeném, jako na úrodném, dobrém pozemku. Jen tam, kde není slunce, jiřinku nesázejte. Zklamali byste se a pro neúspěch byste se přestali jiřinkami zabývat. Ve stínu se jiřinky vytahují, přerůstají do nemožných výšek, málo kvetou a hlavně dříve nebo později onemocnějí. Není-li jiná možnost, pak do polostínu sázíme pouze nízko rostoucí odrůdy, které se sice také vytáhnou, avšak růst je redukován na přiměřenou výšku.

Abychom docílili krásná, příjemná zakoutí a harmonické soužití rostlin, je nutné jiřinkovou výsadbu velmi dobře promyslit. Ve větších zahradách lze celou menší část zahrady vysadit jiřinkami nebo kombinacemi trvalek s jiřinkami. Vhodným doplňkem jiřinek při kombinované výsadbě jsou ostrožka (Delphinium), oměj (Aconitum) a některé odrůdy vyšších trvalých aster. Také růže slézová (Althaea rosea fl. pl.) je velmi vhodným dekoračním prvkem do kombinované výsadby. Kombinovanou výadbu doplníme několika vhodnými keři. Zvláště se hodí ty, které mají vzrůst spíše rozložitý než do výšky. Jsou to např. weigelie (všechny druhy), některé druhy tavolníku (Spiraea ´Van houttei´, Spiraea pumila Froebelli, Spiraea arguta), komule (Budleya) – všechny druhy, zlatice (Forsythia) – zvláště převislé druhy, nebo všechny druhy, pokud je vhodným řezem usměrňujeme ve vzrůstu. Tak vytvoříme dobře harmonující jiřinkovou zahrádku.

Jestliže věnujeme jiřinkám podstatnou část zahrady běžnou výsadbou na záhonech, pak vytvoříme „školku“, nikoliv okrasnou zahradu. Chyba je však právě v jednostranném nakupení přemíry jiřinek. Při tomto jednostranném uspořádání, jaké bývá podobné nakupení růží v rosariích bez vhodného kombinačního porostu, vytváří se z výsadby zásobní zahrada bez jakéhokoliv estetického účinku.

84. Schéma osázení jiřinkového rabata v kombinaci s trvalkami:

Pozadí kombinovaného trvalkového záhonu s jiřinkami tvoří např. Deutzia crenata nebo jiná vhodná křovina, která nestíní. Má být lemovkou pozadí.

Záhon je 1 m široký, libovolné délky. Nákres zahrnuje délku 4 m. Bude-li záhon delší, lze podle jeho délky vhodně sestavení opakovat. Obrubu záhonu tvoří kombinace dvou nižších trvalek. Jedna kvete na jaře (Iberis) a druhá na podzim (Aster). Obě trvalky jsou voleny z tzv. tvrdých trvalek, které se za každých okolností osvědčují. Obrubu lze zpestřit ještě vsazením jedné odrůdy tulipánu, nejlépe některý z čerstvých (např. Bartigon). Tato barva se totiž při současném kvetení s bílým štěničníkem (Iberis) velmi dobře vyjímá. Tulipány se sázejí po 3 cibulkách do trojsponu, takže je lemovka velmi bohatá a nádherná. Ostatní trvalky jsou vesměs ty nejosvědčenější druhy. Nikde není řečeno, že touto volbou jsou vyčerpány všechny možnosti. Kombinací je mnoho a záleží pouze na tom, jak kdo zná rostlinný materiál, aby ho dovedlo dobře a vkusně použít. Takový zahradník nebo zahrádkář si jistě sám dobře poradí a tento náčrtek a rady mají být pro něj pouhým vodítkem.

Na místo jiřinek podle čísel 5, 8, 10, 14, 16, 19, 20, 23 lze na podzim po sklizni jiřinek a zúrodnění půdy vysadit vždy skupinu jedné odrůdy tulipánu asi po 10 cibulkách. Pro zvýšení účinku je třeba volit pro celé rabato tulipány jedné skupiny (např. Mendel, Triumph, Darwinovy apod.), a to takové odrůdy, které vykvétají časně, abychom je mohli včas sklízet a na jaře nahradit jiřinkami. Máme-li jiřinky předpěstěny v květináčích nebo napěstěny z řízků, je tato kombinace jednoduchá a rovněž volba tulipánové skupiny. V takovém případě se můžeme rozhodnout i pro později kvetoucí tulipány. Jinak ovšem volíme raději skupinu Triumph nebo Me del, neboť vykvétají poměrně brzy; v polovině května po odkvětu je vyjmeme ze země a necháme „dotáhnout“ na suchém stinném stanovišti na lísce, atak si je připravíme opět pro podzimní výsadbu. Na tato místa se pak vysadí z květináčů jiřinky. Tímto způsobem oživíme naše podzimní rabato i v jarním měsíci krásným květem.

Doporučitelné odrůdy tulipánů: Her Grace, April Queen, Remagen, Piquante, Kansas, Lord Carnavon. Gretha Benkemper, Crater, Olaf, Lustige Witwe, United Europe, Mirjoran, Spinoza a jiné.

K výsadbě rabata volíme rostliny po 2 až 3 kusech, aby nám rabato brzy urostlo. Vysadíme-li pouze po 1 kuse, je třeba pro první nebo ještě druhý rok po výsadbě doplnit záhon vhodně nějakou letničkou, aby se poněkud zaplnil. Volba záleží na volném uvážení, vkusu a dovednosti každého z Vás.

Soupis potřebných rostlin:

Alternativa: (Uvádíme pouze ta čísla, kde je změna.)

Jiřinky, zvláště nové nové ušlechtilé odrůdy, bývají náročné na své sousedy. Není možné vedle nich cokoli vysadit. Právě tak, jako máme elitní výběr v jiřinkách, musíme vhodně volit a kombinovat elitní druhy trvalek. Přitom nesmíme zapomínat ani v tomto případě na barvy květů trvalek. Poněvadž nás příroda dosud neobdařila modrou jiřinkou, jsou zvlášť vhodnou doplňující trvalkou ostrožka a oměj, a to nejen pro svou majestátní výšku, ale i pro překrásné odstíny modrých a modrofialových barev.

Oměj (Aconitum) je trvalka až 2 m vysoká, s květenstvím hroznovitým, barev vesměs modrofialových či modrých odstínů. Pro účely kombinované výsadby jsou nejlepší kulturní a hybridní formy.

Ostrožka – stračka (Delphinium) vytváří mohutné trsy až 180 cm vysoké. Kvete sice už v červnu až v srpnu, ale většinou lze všechny druhy po odkvětu seříznout a rostliny během krátké době remontují. Květenství sice pak už nedosahuje původní výšky, ale vkěty opět bezpečně vykvétají koncem srpna. Zvláště osvědčěné jsou odrůdy Delphinium cultorum, výpěstky německého šlechtitele dr. h. c. Karla Foerstera. Všechny se však pro společnou výsadbu hodí.

Kdo si chce sestavit jiřinky na rabatech či ve skupinách s jinými rostlinami, má nesčíselné množství možností. Nelze zde uvádět všechny variace. Ovšem pěstitel musí rostliny dobře znát. Ukázka výsadby, kterou je možno i v jiných obměnách použít, je na obrázku 84. Jiřinka naprosto jistě zaručuje pro druhou polovinu roku to nejkrásnější, co v tu dobu kvete.

Abychom co nejvíce prodloužili na záhonu dobu kvetení, musíme volit společenství takových trvalek, které je budou poskytovat jiřinkám co nejdéle. U oměje jsou to například následující druhy, postupně vykvétající: Aconitum napellus, Aconitum napellus bicolor, Aconitum pyramidce a Aconitum autumnale. Takovou jiřinku, jako je Sněhurka, si nedovedeme ani dobře představit bez oměje nebo ostrožky, protože její sněhobílá barva doslova vyžaduje společenství modrých květů. V modré barvě se její bělost dokonale odráží. Vhodné jsou také skupiny keřů, které se na podzim vybarvují do žluta až do červena, jako je např. Pyracantha. Tvoří vhodné pozadí pro ohnivě červené či fialové květy jiřinek. Kdo viděl kvést překrásné závoje květů dva metry vysokého Boltonia candicans – a tyto květy kvetou dlouhé týdny až do září – nedovede si představit krásu takové skupiny bez ušlechtilých jiřinek v sousedství. Prostě výběr trvalek, které doprovázejí královnu podzimních zahrad, jiřinku, je bohatý a dodá ve zvláštním architektonickém řešení zahradě zcela nový půvab.

Jak jsme již poznamenali, křoviny, které na podzim vybarvují záhy listy nebo se obalují bělostnými, purpurovými i temnými plody, jsou vhodnou společností jiřinek a dohromady pak vytvářejí novou podzimní pestrobarevnou směsici, která potěší tvůrce – zahradníka, i kolemjdoucí, kteří si krásu podzimu ani neuvědomovali.

Z křovin, které se k těmto účelům hodí, uvádíme např. skalník (Cotoneaster), s výběrem druhů dorůstajících do výše 2 m, dále dřišťály (Berberis Thunbergii, Berberis Thunbergii atropurpurea a mnoho jiných druhů), Parottia persica a řada dalších křovin.

Kombinujeme-li jiřinky s trvalkami, nesmíme zapomínat i na další vhodné trvalky, jako jsou např. všechny třapatky (Rudbeckia), v barvách žlutých, oranžových, hnědých i hnědočervených až purpurových. Také některé ze zimovzdorných chryzantém lze použít, a to jak ze skupiny Ch. koreanum, tak i Ch. indicum. Při vhodném uspořádání se výborně osvědčuje i Astilbe a mnoho okrasných travin vysokých i nižších, jako Miscanthus sinensis, Miscanthus zebrinus, z nižších Avena kandida. Pro větší trvalkové záhony je jedinečným rostlinným materiálem řada nově vyšlechtěných miňonek z Výzkumného ústavu okrasného zahradnictví v Průhonicích u Prahy (inž. Ondřej Holitscher). Několik ukázek kombinovaných rabat je na nákresech obr. 84 a 85.

85. Schéma osázení jiřinkového rabata v kombinaci s trvalkami:

Rovněž zde vycházíme z dobře upraveného pozadí, které tvoří tavolník (Spiraea ´Van houttei´), vhodně udržovaná v mezích potřeby. Pozor na řez, aby kvetla, neboť vykvétá na dvouletém dřevě a nesmí se zkracovat. Obruba je zde bohatší než předešlá a tvoří jí střídavě tři trvalky. Na jaře vykvétá kamzičník (Doronicum), v létě vykvétá zlatobýl (Solidago) a pozdě na podzim opět hvězdnice (Aster dumosus). I zde pro jaro je záhon zpestřen výsadbou tulipánů. Volíme opět některou z doporučených odrůd a nevysazujeme nikdy směs, nemá takový účinek jako jedna barva. S kvetoucím kamzičníkem se vesměs dobře snášejí a ladí všechny z doporučených odrůd. Opět je volíme ze skupiny Darwinových tulipánů a pro bohatost lemovky sázíme do trojsponu 3 cibulky.

Rabato nám pokvete v době od poloviny června zvláště bohatě, poněvadž zde máme několik druhů kosatců (Iris), které dají po zmohutnění trsů dostatek květů. V letním a podzimním období, kdy budou jiřinky v plném květu, vytvoří nám mezisadba (Avena, Iris) klidnou ozdobnou zelenou výplň. Místa určená pro výsadbu jiřinek můžeme opět vhodně kombinovat, stejným způsobem jako v předešlém rabatě s výsadbou tulipánů.

Soupis potřebných rostlin:

Alternativa: (Uvádíme opět pouze ta čísla, která se mění.) Rabato v této alternativě navržené vytvoří pestrý výběr květů po celé léto. Lze je použít na prodloužení záhonu. Obrubu však ponecháme stejnou, buď z první kombinace, nebo z této kombinace.

Nezapomínejme na skupiny odrůd malokvětých, nízkorostoucích, na miňonky a pompónky. Máme však také nízkorostoucí a drobně kvetoucí kaktusky. Všechny tyto jiřinky se mohou při správné volbě a v dobré kombinaci uplatnit i na menší zahrádce, aniž překážejí. Pro tyto nižší a středně rostoucí jiřinky volíme také nižší trvalky od 50 cm do 80 cm. Velmi krásně se vyjímá polovysoký záplevák (Helenium), a to vhodné odrůdy, které později vykvétají, jako je Feuersiegel (1959), Indianerbraut (1960), Septemberfuchs (1951), Rotgold (1963), Rotkäppchen (1956), Helena (1960), Kastanie (1949). Jsou to vesměs výpěstky dr. h. co. K. Foerstera (v závorce rok vyšlechtění) z NDR. Pěkně jiřinky doplňuje také zlatobýl (Solidago) a novější druhy hvězdnic (Aster), jako některé pozdně kvetoucí odrůdy Aster amellus, např. Veilchenkönigin (nejkrásnější astro fialové barvy, výpěstek dr. h. c. K. Foerstera 1956), mnohé odrůdy ze skupiny Aster Novi Belgii, jako Erfurt blüht (Benary, 1950), Winston S. Churchill (synonymum Rotglut) Gayborder, England 1950, Bechwood Rival, Little Red Boy a další, a Aster Novae Angliae, jako Abendsonne, Harrington Pink (USA), William Bowmann a další, a vyšší odrůdy ze skupiny Aster dumosus, jako Herbstgruss vom Bresserhof (Pötschke, 1956). S těmito trvalkami dosáhneme velmi pěkné barevné kombinace a mnohé z nich pokvetou s jiřinkami ještě dlouho v měsíci září.

Pro malou předzahrádku nebudeme volit jiřinky vysokého vzrůstu, ale spokojíme se s nižšími odrůdami do výše 100 cm. Vyloučíme také odrůdy velkokvěté (obří) a vybereme si středně a drobněji kvetoucí jiřinky. Odrůdy vyšší či velkokvěté vysadíme jen v zahrádkách větších, třeba jako jednotlivé keře, kde nám daleko lépe vyniknou. Taková jiřinka musí mít určitý odstup, aby krásně vynikl celý nakvetlý trs.

Při pěstování jiřinek v malých zahrádkách lze opět uplatnit mnohé ze zásad, určených pro veřejné sady a větší prostranství.

Jiřinky působí velmi hezky také na celém záhonu místo letniček. K tomu účelu používáme miňonky a ty odrůdy, které se hodí pro kobercovou výsadbu. Mignonky z vlastního výsevu nebo namnožené z hlíz vysazujeme rovněž do sponu asi na vzdálenost 30 cm.

Hodí-li se pro určitou zahrádku vysazovat jiřinky do řady, je opět výhodné dávat 3 hlízy nebo rostliny od jedné odrůdy na jedno místo s umístěním jednoho kolíku uprostřed, který se při pěkně vyvintých keřích úplně ztratí mezi listy a neruší vzhled záhonu. Při takovém takříkajíc hnízdovém vysazování jiřinek v řadách si určitě zajistíme v každé době dostatek květů na záhoně, i když některý trs byl právě ořezán či odpočívá, nebo se někdy dobře nevyvede.

Při sklizni takto vysazovaných jiřinek je usnadněno řádné označení odrůd, nedochází pak k záměnám, jako když jsou odrůdy roztroušeny po zahrádce. Při uchování hlíz přes zimu má pěstitel také lepší přehled. Význam řádného označení by se neměl podceňovat. Kdo nemá správně označené odůrdy, neví pak na jaře, jak sázet. Pak se staně, že vedle sebe jsou jiřinky neladících barev, nebo nevhodného vzrůstu a zahrádka pak působí dojmem neuspořádaných záhonů. To je také jedna z příčin, proč někteří pěstitelé nemají jiřinky v oblibě a tvrdí, že hyzdí vzhled zahrádky.

Půvabný vzhled výsadby jiřinek si zajistíme jedině tehdy, když se přes zimu připravíme náčrt záhonů a plán výsadby, a plán výsadby si můžeme úspěšně připravit jen tehdy, máme-li jiřinky řádně označené.

Na ukázkovou výsadbu musíme mít záhon alespoň 15 m dlouhý a 2 m široký. Na této ploše vysazujeme 14 odrůd po 3 rostlinách (na jedno místo), tj. 52 kusů hlíz nebo rostlin. Výsadba se dělá podobným způsobem, jak je patrný z obrázku 78. Teprve když rostliny dosáhnou výšky asi 30 cm, zapustí se do středu mezi 3 rostliny kolík, jak je vyznačeno na obrázku. Všechny tři keře se vyvazují k jednomu kolíku, podobně jako u předešlého způsobu výsadby.

Při skupinovém vysazování 3 rostlin stejné odrůdy na jedno místo je výhoda rovněž v tom, že při sklizni máme odrůdu pohromadě alespoň s jednou jmenovkou, a že si při nepříznivém přezimování udržíme ze tří hlíz sortiment alespoň jednou hlízou.

V následujících vzorových seznamech jsou jiřinky uvedeny tak, jak je budeme vysazovat za sebou. Pochopitelně lze odrůdy obměnit i jinak, ale to učiníme zase v následujících letech, až jiřinky lépe poznáme v době kvetení.

Výběr jiřinek československého původu:

Výběr jiřinek ze světového sortimentu:

Ukázkový záhon zvláště pestrých a krásných jiřinek našich i cizích odrůd:

Podrobné popisy a potřebná data o těchto odrůdách jsou uvedeny v přehledech na str. 66 – 93 a 112 – 142, na které odkazujeme.

Je mnoho způsobů, jak lze jiřinkami zpestřit travní zeleň v parcích a upravit záhony ve velkých zahradách. Záleží jen na vkusu, dovednosti, důmyslu a znalostech zahradníka.

BABY FONTENAU – K 120 cm, květy drobnější, jemně světle růžové, krásná stavba květů. SK 110 cm, výborný výpěstek z NDR (E. Benke), jasně oranžově žluté barvy, dobrého držení květů, bohatě kvetoucí odrůda.

DAINTY LADY – SK 100 cm, výborná skupinová odrůda v barvě lososově růžové.

FEUERMELDER – D 100 cm, květy středně velké, barvy svítivě šarlatově červené, výborně tvarovaný květ, odrůda všech nejlepších vlastností, rovněž z NDR (E. Benke). Získala stříbrnou mísu DDG za rok 1965.

FRED WETZEL – D 60 cm, malokvětá skupinová odrůda barvy šarlatově červené, tmavého olistění, nízkého vzrůstu, velmi bohatě kvetoucí.

GOLDENER ÜBERFLUSS – K 90 cm, červenavě zlatová barva, výborná pro skupinové výsadby, s přiléhavým názvem Zlatý přeliv.

GOLDENE SOMMERFREUDE – D 100 cm, nádherná žlutá, bohatě kvetoucí skupinová jiřinka.

MADAME E. SAWYER – K 120 cm, starší, ale stále osvědčená odrůda skupiny kaktusek, jehlicovitý květ barvy karmínově lila růžové.

MARIA RÖKK – K 120 cm, velmi vděčná jiřinka v barvě vínově červené s purpurovým nádechem.

MERCEDES – SK 110 cm, ohnivě šarlatověw červená barva krásného klasického tvaru, barva nebledne a zůstává stále svěží.

MUSETTE – D 80 cm, malokvětá červená s bílou, výborná dvoubarevná skupinová odrůda s nižším vzrůstem.

PRIDE OF HOLLAND – K 130 cm, tmavorůžová výborná kaktuska, velmi vyhledávaná odrůda.

RENATA – SK 110 cm, bílá, bohatě kvetoucí jiřinka, výborně působící v kombinaci s jinou barvou, např. s odrůdou Mercedes. Tyto jiřinky mají stejný tvar a stejnou výšku, takže se dobře doplňují.

SACHSENSTERN – K 110 cm, jedna z nejkrásnějších kaktusek pro skupinovou výsadbu. Výpěstek šlechtitele Erharda Benka z NDR. Bohatě kvetoucí odrůda, květy tvaru hvězdy, v r. 1956 poctěna nejvyšším vyznamenáním v soutěži v Německé spolkové republice. Barva je lilarůžová s tmavším stínováním.

VEPEZZO – K 120 cm, zářivě červená, osvědčená starší kaktuska s vytrvalým kvetením a ohromnou vitalitou, klasická stavba květů.

VIOLA – K 110 cm, tmavě liláková, středně velké květy kulovitého tvaru, dobrá jiřinka jak k řezu, tak i do skupin, výpěstek E. Benka z NDR.

Uvedli jsme dosažitelné odrůdy, hlavně výpěstky z NDR, neboť tam jsou jiřinky, jak jsme již uvedli, pro parkové výsadby ve velké oblibě, a proto se na ně němečtí šlechtitelé zaměřují. Jsou pěstovány především kaktusky nebo semikaktusky, méně již dekorační odrůdy. Objeví-li se také dekorační odrůda mezi jiřinkami pro skupinové výsadby, má jistě květy nejvýše středně veliké, nebo je malokvětá, protože dekorační velkokvěté až obří odrůdy se pro tento způsob výsadby nehodí.

Pro výsadbu v parcích je možno použít také všechny odrůdy pompónek a vyšlechtěných miňonek. Neuvádíme je v přehledu, protože je možno vyhledat si kteroukoli odrůdu v přehledných tabulkách na str. 66 – 93 a 112 – 142.

Je jistě ještě mnoho jiných jiřinek, které se rovněž dobře uplatňují ve skupinových výsadbách. Není však možné je všechny uvádět a záleží hlavně na zahradníkovi, aby si vybral vhodnou odrůdu podle své vlastní zkušenosti a svou fantazii rozvinul tak, aby dosáhl co nejpěknějšího zrakového vjemu.

Jiřinky nevysazujeme v pravidelných obrazcích (čtverec nebo obdélník), ale raději v nepravidelných elipsových tvarech. Rostliny vysazujeme hustěji než obvykle, aby nám plocha rychleji zarostla. Nejlépe je sázet na 50 cm od sebe do sponu. Obruba takového záhonu se dá lemovat nějakou vyšší letničkou, jako např. aksamitníky (Tagetes) v odrůdách středně vysokých apod.

I na obruby nebo lemování cest je vhodná jiřinka, jako např. nová odrůda Parkprinzessin. Je to překrásná jiřinka ze sbírky německého šlechtitele E. Benka. Dosahuje nejvýše 40 až 50 cm výšky. Lze ji použít místo letniček k osázení celých záhonů. Barvou i stavbou květu připomíná osvědčenou jiřinku M. E. Sawyer. Tato odrůda se jistě velmi dobře uplatní, jakmile bude v dostatečné míře rozmnožena.

Vysazujeme-li jiřinkovými hlízami větší plochy, dbáme na to, abychom ponechali na rostlině maximálně dva výhony. Lépe je však vysazovat rostliny z hrnečků, poněvadž pak máme záruku, že nám žádná rostlina neuhyne a že vysázený záhon bude tedy stejnorodý ve vzrůstu i v hustotě. Prázdná místa můžeme totiž snadno dosazovat, a proto si ponecháme v zásobě asi 5 % rostlin v hrnkách, kterými pak nahradíme rostliny poškozené nebo jinak znehodnocené. Barva hromadné jiřinkové výsadby má ladit s osázením obruby.

Velmi výhodné je osadit okraj jiřinkových záhonů nějakou nízkou dřevinou. Tím odpadne každoroční vysazování obruby letničkou. Z dřevin, které se pro tento účel dobře hodí, je to např. Spiraea bumalda ´Ant. Waterer´. Je to nízký tavolník, který krásně olemuje záhon a současně ochrání mladé rostliny jednak i před poškozením zvířaty.

Vysázené rostliny musíme v každém případě zajistit proti větru. Nový způsob můžeme vidět u našich sousedů v NDR. Tam nepoužívají kolíky, ale ve směru proti větru zapíchnou dvě zkřížené dřevěné laťky. K tomu lze použít jakýkoliv materiál, třeba i odpadový, např. již uhnilé kratší kolíky. Tak je ještě další dva roky upotřebíme. Výhodou je, že laťky nejsou na záhoně vůbec vidět, neboť je lze umístit na málo viditelná místa až později mezi olistěním, kdy rostlina je dostatečně vysoká a skryje kolíky; kromě toho nás tento způsob prakticky nic nestojí.

Rozhodneme-li se pro normální obdélníková rabata, vysazujeme jiřinky vždy ve dvou řadách do trojúhelníkového sponu, způsobem vyznačeným na obrázku 78. Vysazujeme vždy tři rostliny nebo hlízy na jedno místo a později mezi ně umístíme o pěrný kolík, ke kterému všechny tři jiřinky jednotlivě vyvazujeme, nikoliv však stažením celého trsu rostliny, nýbrž každý výhon zvlášť. Takový způsob výsadby má tu výhodu, že tři vysazené rostliny nebo hlízy nám vždy musí dát dostatečné množství květů, takže vysázená plocha je stále v plném květu. Nekvete-li právě plně jeden nebo druhý keř, kvete keř další. Nestane se tedy nikdy, že by některé místo záhonu zůstalo bez květů.

Kolíky volíme raději hranaté, maximálně 4 x 4 cm silné. Dostaneme-li bambusové tyčky, použijeme raději je, neboť jsou elegantnější, není třeba je natírat a vydrží několik let.

Jakmile jiřinka má svou dobu, a to je vždy téměř pravidelně za 90 až 100 dnů od výsadby, začne nakvétat. V té době mají květy nejsprávnější barvu i velikost, stopky jsou nejpevnější a květina je v nejlepší formě i nejlépe vzdoruje vlivům počasí a slunečního záření. Na kolíky zavěsíme čitelné jmenovky, aby se veřejnost mohla seznámit s vysázenými odrůdami. Na jmenovku píšeme správné jméno jiřinky a popřípadě i stát, kde byla vyšlechtěna.