Termín výstavy je nutno si předem naplánovat. Jiřinky bývají za 90 až 100 dnů po vysazení v nejlepším květu, a proto lze podle výsadby určit termín výstavy. Účelem výstavy nemá být kvantita odrůd, ale kvalita výpěstků. Pro malou výstavu postačí asi 50 odrůd, střední výstava počítá asi se 100 jiřinkami a velká výstava musí mít nejméně 200 odrůd.

Zájem co nejširší veřejnosti vzbudíme nejen vzorným uspořádáním výstavy, ale také patřičnou propagací. Vhodným doplňkem může být např. hlasování obecenstva o nejkrásnějších deseti jiřinkách. To je zvláště účelné a proveditelné v menších obcích a městech. Připravíme si hlasovací lístky s textem upraveným pro tento účel a u vchodu je každému návštěvníkovi nabídneme a vyžádáme si, aby nám je při odchodu označené vrátil. Z takové akce jsou velmi zajímavé statistiky.

Pak začneme aranžovat květy do váz. K tomu nutně potřebujeme menší pomocný stůl, který stále podle potřeby poponášíme. Nikdy nenaléváme vodu a nearanžujeme přímo na výstavních stolech, již potažených látkou, abychom je nepošpinili květinovým odpadem, popřípadě nezmáčeli vodou. Pracovní stolek, koš na květinový odpad, konev s vodou a karton s nádobami přenášíme od jednoho výstavního stolu k druhému. Tímto způsobem jde práce dobře od ruky, a jestliže na větší výstavě pracují tři skupiny po dvou pracovnících, musí být během půl dne úprava výstavy zvládnuta. Jde jen o účelné rozdělení plochy každé pracovní skupině, aby si jednotliví aranžéři nepřekáželi v práci a nepřetahovali si pomůcky. Úspěch závisí na organizačních schopnostech a hlavně na předem rozplánovaných a rozměrných náčrtcích.

Máme-li možnost vypůjčit si nějaké stálezelené rostliny, jako např. aukuby (Aucuba), vavříny (Laurus), brslen (Evonymus) apod., nezapomínejme na vyplňování vhodných zákoutí či rozčlenění výstavní plochy těmito stálezelenými rostlinami v kbelících. Partie zelených keřů působí jako oddechová plocha pro zrak diváků, kteří pak s novým zájmem sledují další exponáty. Nezapomínejme, že neustálé vzrušování nervů návštěvníků přemírou barev a tvarů květů způsobuje nakonec útlum, takže větší výstava nakonec při veškeré kráse působí únavně, není-li členěna právě těmito zelenými místy okrasných křovin.

Potom stanovíme směr obchůzky, popřípadě zajistíme vhodným způsobem, aby návštěvníci nemohli přímo na dosah ruky k vázám. Stává se totiž často, že při větší návštěvnosti leckdo některou vázu převrhne a v září, kdy se obvykle výstavy pořádají, vodou politá dekorační látka tak rychle nevyschne. To pak ke vzhledu výstavy pochopitelně nepřispěje.

Určit směr obchůzky zamezit přístup přímo k vystavovaným vázám lez velmi snadno řadou mladých vavřínů, které rozestavíme a vzájemně propojíme kroucenou šňůrou, a tak naznačíme návštěvníkům, kam až mohou vstupovat. Na tyto šňůry místy zavěsíme vývěsku Směr obchůzky. Šňůru necháme volně viset, aby tvořila obloučky, což vypadá mnohem lépe.

Ke vchodu nikdy nedáváme raritu nebo exponát, který by nám způsobil, že by návštěvníci zaplnili vstupní prostor. Musíme počítat s tím, že se návštěvníci při vstupu do sálu potřebují rozhlédnout. Tento první pohled musí být skutečně působivý, protože první dojem bývá nejúčinnější a nejtrvanlivější; výstava musí na první pohled návštěvníka zaujmout.

Jiřinky, které jsou toho času světovou zvláštností, nebo tuzemské novinky, vystavujeme vždy takovým způsobem a v takovém prostředí, kde máme více místa. Musíme počítat s tím, že tady se budou návštěvníci nejspíše zastavovat, že je budou delší dobu pozorovat, popřípadě debatovat o vystavené novince. Musíme poskytnout návštěvníkům tedy nejen čas, ale i prostor, kde by mohli postát a v klidu si výpěstek prohlédnout.

Velikou výhodou je sál s betonovou nebo terazzovou podlahou, nebo se šamotovou dlažbou. Zde si můžeme dovolit zajímavější a přirozenější úpravu než v sále s podlahou dřevěnou nebo parketovou. V takovém sále lze popustit uzdu fantazii a udělat pro návštěvníky ukázky jako ve volné přírodě. V nizounkých truhlíčkách si můžeme napěstovat hebounký trávník (výsevem travního semena několik dnů před výstavou), či zhotovit zelené plochy sejmutím vhodného drnu a do nich pak umisťovat větší vázy a mísy s exponáty.

Máme-li zajištěn vhodný sál, je třeba zakreslit si půdorys a na papíře naplánovat, jak rozmístit stoly a vůbec všechen materiál, který přijde na výstavě v úvahu. Zakreslíme si zde stoly, praktikábly a pódia, které máme k dispozici, a spočítáme si, kolik váz, mís a jiných aranžérských prvků lze na plechy těchto pomůcek, nebo na zem umístit. Tím zjistíme, kolik nádob budeme potřebovat a kolik odrůd jiřinek musíme opatřit, a v jakém počtu.