Pak začneme aranžovat květy do váz. K tomu nutně potřebujeme menší pomocný stůl, který stále podle potřeby poponášíme. Nikdy nenaléváme vodu a nearanžujeme přímo na výstavních stolech, již potažených látkou, abychom je nepošpinili květinovým odpadem, popřípadě nezmáčeli vodou. Pracovní stolek, koš na květinový odpad, konev s vodou a karton s nádobami přenášíme od jednoho výstavního stolu k druhému. Tímto způsobem jde práce dobře od ruky, a jestliže na větší výstavě pracují tři skupiny po dvou pracovnících, musí být během půl dne úprava výstavy zvládnuta. Jde jen o účelné rozdělení plochy každé pracovní skupině, aby si jednotliví aranžéři nepřekáželi v práci a nepřetahovali si pomůcky. Úspěch závisí na organizačních schopnostech a hlavně na předem rozplánovaných a rozměrných náčrtcích.

Máme-li možnost vypůjčit si nějaké stálezelené rostliny, jako např. aukuby (Aucuba), vavříny (Laurus), brslen (Evonymus) apod., nezapomínejme na vyplňování vhodných zákoutí či rozčlenění výstavní plochy těmito stálezelenými rostlinami v kbelících. Partie zelených keřů působí jako oddechová plocha pro zrak diváků, kteří pak s novým zájmem sledují další exponáty. Nezapomínejme, že neustálé vzrušování nervů návštěvníků přemírou barev a tvarů květů způsobuje nakonec útlum, takže větší výstava nakonec při veškeré kráse působí únavně, není-li členěna právě těmito zelenými místy okrasných křovin.

Potom stanovíme směr obchůzky, popřípadě zajistíme vhodným způsobem, aby návštěvníci nemohli přímo na dosah ruky k vázám. Stává se totiž často, že při větší návštěvnosti leckdo některou vázu převrhne a v září, kdy se obvykle výstavy pořádají, vodou politá dekorační látka tak rychle nevyschne. To pak ke vzhledu výstavy pochopitelně nepřispěje.

Určit směr obchůzky zamezit přístup přímo k vystavovaným vázám lez velmi snadno řadou mladých vavřínů, které rozestavíme a vzájemně propojíme kroucenou šňůrou, a tak naznačíme návštěvníkům, kam až mohou vstupovat. Na tyto šňůry místy zavěsíme vývěsku Směr obchůzky. Šňůru necháme volně viset, aby tvořila obloučky, což vypadá mnohem lépe.

Ke vchodu nikdy nedáváme raritu nebo exponát, který by nám způsobil, že by návštěvníci zaplnili vstupní prostor. Musíme počítat s tím, že se návštěvníci při vstupu do sálu potřebují rozhlédnout. Tento první pohled musí být skutečně působivý, protože první dojem bývá nejúčinnější a nejtrvanlivější; výstava musí na první pohled návštěvníka zaujmout.

Jiřinky, které jsou toho času světovou zvláštností, nebo tuzemské novinky, vystavujeme vždy takovým způsobem a v takovém prostředí, kde máme více místa. Musíme počítat s tím, že tady se budou návštěvníci nejspíše zastavovat, že je budou delší dobu pozorovat, popřípadě debatovat o vystavené novince. Musíme poskytnout návštěvníkům tedy nejen čas, ale i prostor, kde by mohli postát a v klidu si výpěstek prohlédnout.