Poslední dochované zprávy o jiřinkových slavnostech jsou z roku 1847 a uvádí je Česká Včela (1847, str. 315). Bylo to 20. září. Předtím byl velmi špatný deštivý čas a časné ráno nahnalo pořadatelům strach, protože byl šedivák. Měli vážnou obavu, že jejich krásky pomrzly. Jiřinky však přečkaly tuto nenadálou pohromu, a tak návštěvníci měli přece jen co obdivovat a také se té pozdní krásy ani nemohli nabažit.
Rubrika: Historie pěstování jiřin (Strana 2 z 2)
V roce 1846 se konala jiřinková slavnost v Náchodě. Proč se tak stalo, zatím nikdo nevypátral. Zprávy o slavnosti jsou velmi stručné. Slavnost byla uspořádána také velmi opožděně, až 22. září (Květy 1846, str. 480), v hostinci U Zlatého slunce. Tam byl také jiřinkami vkusně vyzdoben vchod, schody, sál i vedlejší pokoje. Nepřízeň počasí však odradila mnoho milovníků jiřinek od návštěvy. Jen 49 návštěvníků se sešlo, aby posoudilo pouze 24 jiřinkových novinek.
Další dochované zprávy o jiřinkových slavnostech jsou ještě z let 1844, 1846 a 1847. O tom, jaká byla slavnost v roce 1844, píše v České Včele (1844, str. 307 – 309) dr. Josef Čejka, lékař a přítel Boženy Němcové.
Dr. Josef Čejka cestoval po východních Čechách a zavítal také k Boženě Němcové, která trávila podzim u rodičů v Ratibořicích. V úterý 10. září, kdy se vydal s Boženou Němcovou z Ratibořic do Skalice, byl krásný den. Ze všech stran se sjížděli ctitelé jiřinek a z mnohého kočáru je vítala tvář známého vlastence. V hostinci U českého lva, nad jeho hlavou se houpala koruna z jiřinek, již bylo nesčetné množství hostů.
Bylo dohodnuto, že se slavnost jiřinek bude konat znovu příští rok. V den 18. září 1838 se opět sjelo do Skalničky mnoho pěstitelů a nadšenců. Farář Ludvík napsal do Květů zprávu o této druhé slavnosti (Květy, leden 1839), a tak opět jako výborný kronikář zaznamenal všechno to slavnostní dění.
Vzájemný styk pěstitelů, i když nešlo o žádný spolek nebo organizaci v dnešním slova smyslu, vyvrcholil myšlenkou uspořádat velkou výstavu a valný sjezd pěstitelů jiřinek. Hlavním organizátorem byl bezpochyby královéhradecký krajský guberniální rada Josef Reyl. Akce byla nazvána „Slavnost jiřinek“ a uskutečnila se dne 14. září 1837 ve Skalničce, působišti pátera Františka Hurdálka. Tato obec, která dnes již splynula s Českou Skalicí, leží na pravém břehu říčky Úpy, která bývalé obce od sebe odděluje. V nedaleké obci Studnice byl tehdy farářem Josef Myslimír Ludvík (1796 – 1856), místní písmák, který do Pospíšilových Květů napsal o jiřinkových slavnostech ve Skaličce článek.
Brzy však měl farář Turek silnou konkurenci, neboť se jiřinkami začali zabývat i jiní pěstitelé ve východních Čechách. V Hradci Králové začal jiřinky pěstovat krajský guberniální rada Josef Reyl a v roce 1837 se již o jeho sbírce a zahradě psalo, že jeho „jiřenky vynikají krásou, bujností, plností a rozmanitostí barev; kdo je spatřil, užasl, nemoha se nasytiti nahlížením…“
Několik let před rokem 1834 se pěstování jiřinek rozšířilo také v Čechách. V časopice Krása našeho domova (roč. V.) píše Josef Pešek: „Všelijaké zprávy o květinách a květinářství přicházejí k nám do Čech ze země německé, francké, nizozemské, ba i anglické. Ale u nás v Čechách ticho o tom, tichounko! –
Jiřinka se dostala do Evropy v posledních desetiletích osmnáctého století. Když byla tehdy z Nového světa přivezena do Evropy, nikdo netušil, že se stane nejvíce pěstovanou podzimní květinou a že její obliba předčí za sto let dokonce i po tisíce let pěstovanou růži.
Příčinou jejího velmi rychlého rozšíření a všestranné obliby byly nádherné květy a velice snadné pěstování.
Jiřinku objevil kolem roku 1784 v pohorských oblastech Mexika Vincent Cervantes, tehdejší ředitel mexické botanické zahrady. Ten v roce 1785 poslal tuto zajímavou rostlinu svému kolegovi, řediteli královské botanické zahrady v Madridu, abbému Antonio José Cavanilleovi (narodil se 16. 1. 1745 ve Valencii, zemřel 4. 5. 1804,
